Bitva u Khassou Bitva u Khassou byl válečný střet mezi armádami Starověkého Egypta a Libye, který se odehrál v roce 1193 př. n. l. v pohnutém období kolapsu doby bronzové. Zatímco byl faraon Ramesse III. plně zaměstnán taženími proti Tausret a Napatě v Horním Egyptě, obranu pouštních hranic Středního Egypta svěřil svému generálu Pinhunimu. Ten měl za úkol zastavit pustošivé nájezdy kočovných kmenů Libu. Jeden z jejich náčelníků, Khonsena, syn Bankoleho, tehdy pronikl se svým vojskem do pouště západně od Ti-aru. Ačkoliv Khonsena nedokázal včas podpořit jinou libyjskou armádu, kterou Pinhuni zničil jižně od jeho tábora, rozhodl se neriskovat a zaútočit na egyptské síly dříve, než stihnou doplnit své prořídlé řady. Obě vojska se nakonec střetla v horkých píscích na místě zvaném Khassou. V následné řeži zaujali Egypťané strategickou pozici na písečném hřebeni. Jakmile se Libyjci přiblížili na dosah, Pinhuniho muži zahájili prudký útok z kopce dolů. Následoval brutální masakr, v němž se obě strany navzájem zdecimovaly. Egypťané sice ztratili více než polovinu svých mužů, podařilo se jim však prorazit libyjská křídla, nepřítele obklíčit a zlomit jeho odpor. Z původních 1 225 Libyjců jich bylo 1 082 zabito nebo zajato, což prakticky ukončilo jejich schopnost podnikat v této oblasti další nájezdy. Historický kontext a dozvuky Tento střet u Khassou nebyl izolovaným incidentem, ale součástí širšího geopolitického tlaku, kterému Nová říše čelila. Libyjské kmeny, sužované suchem a hladomorem ve své domovině, vnímaly bohatství Nilské delty jako jedinou šanci na přežití. Pinhuniho vítězství sice zajistilo dočasný klid zbraní, ale obrovské ztráty na straně egyptských profesionálních vojáků naznačovaly budoucí vyčerpání imperiálních zdrojů, které později vedlo k postupnému úpadku faraonské moci. Výzbroj a taktika V bitvě u Khassou se střetly dva odlišné světy válečnictví. Egyptské síly spoléhaly na disciplinovanou pěchotu vyzbrojenou bronzovými srpovitými meči (chopeš) a kvalitními luky, které jim umožňovaly zasahovat nepřítele na dálku ještě před samotným kontaktem. Libyjci naopak sázeli na mobilitu a moment překvapení; jejich bojovníci byli lehce oděni, často pouze v bederních rouškách z kůže, a v boji zblízka používali dlouhé dýky a oštěpy. Právě egyptská disciplína a využití terénu (útok z vyvýšeného hřebene) se ukázaly být rozhodujícím faktorem proti libyjské početní výhodě. Archeologické nálezy a prameny Hlavním zdrojem informací o bitvě jsou stély a reliéfy nalezené v oblasti poblíž oáz Středního Egypta, které oslavují Pinhuniho jako "Lva pouště". Nedávné vykopávky v lokalitě identifikované jako Khassou odhalily hromadné hroby s ostatky vykazujícími známky sečných ran, což potvrzuje brutalitu popsanou v textech. Nalezené hroty šípů egyptského typu roztroušené po úpatí hřebene přesně odpovídají popsanému průběhu bitvy a taktice ostřelování z výšiny. Kulturní dopad Vítězství u Khassou bylo v tehdejší egyptské propagandě vykresleno jako triumf řádu (Maat) nad chaosem (Isfet), který představovali "vnější barbaři". Pinhuni se díky svému úspěchu stal jedním z nejmocnějších mužů u dvora Ramesse III. a jeho rodina si udržela vliv v regionu po několik generací. Pro Libyjce se naopak Khassou stalo symbolem národní tragédie, o které se tradovaly ústní legendy mezi kmeny ještě dlouho poté, co Egypt ztratil kontrolu nad svými západními hranicemi. Galerie Dvě strany se přibližují k bitvě Průběh bojů Krveprolití Boj na kopci Prchající Libyjci