Bitva u Kerkouane (382 př. n. l.) Bitva u Kerkouane byl válečný střet mezi řeckým městským státem Syrakusy a severoafrickou obchodní velmocí Kartágem, který se odehrál v roce 382 př. n. l. Řecká expedice pod vedením Hipparina dobyla v rámci obojživelného útoku severoafrické přístavní město Kerkouane, čímž přímo ohrozila samotné Kartágo. Historické pozadí Na počátku 4. století př. n. l. získaly sicilské Syrakusy na ostrově dominantní postavení. Postupně si podmanily sousední poleis a v roce 393 př. n. l. vypudily Kartágince z ostrova dobytím Motye (dnešní Marsala). Do roku 389 př. n. l. Syrakusy dokončily ovládnutí Sicílie dobytím Akragasu (Agrigento). V následujících letech syrakuský tyran Dionýsios I. zahájil rozsáhlé veřejné projekty, které z města učinily kulturní a hospodářskou mocnost tehdejšího světa. Hrozba kartaginské invaze ze severní Afriky však přetrvávala. To byl problém, který musel Dionýsios vyřešit dříve, než se mohl plně soustředit na své ambice ovládnout řecké státy v jižní Itálii a stát se pánem Magna Graecia. Dionýsios navíc toužil po další válce, která by zaměstnala jeho obrovské armády zkušených a po boji bažících žoldnéřů. Na podzim roku 384 př. n. l. vyslal svého důvěryhodného generála Hipparina s velkým vojskem zvaným Hekatoncheires. Ti se nalodili na Praxitelovu flotilu čtyř lodí pojmenovanou „Děs Charybdy“ a překonali Středozemní moře, aby přistáli u mysu Bon v Africe. Cílem expedice bylo dobytí pobřežního města Kerkouane, vytvoření předmostí na africkém kontinentu a přímé ohrožení Kartága. Dionýsios věřil, že pád Kerkouane donutí Kartágo k výhodným mírovým podmínkám a odvede jeho pozornost od dobývání Sardinie. Mezitím Syrakusy diplomaticky manévrovaly: do Sparty vysílaly učence, aby vzdělávali tamní velitele ve filozofii, zatímco syrakuští špehové na Sardinii sledovali, jak kartaginská vojska pohlcují ostrov. Průběh bitvy V podzimních měsících roku 383 př. n. l. dorazila syrakuská invazní flotila k mysu Bon. Na začátku roku 382 př. n. l. zahájila expedice čítající 2 980 mužů námořní útok na Kerkouane, které bránila posádka 1 660 vojáků. Syrakuský úder Kartágince zcela zaskočil. Mnohem větší a zkušenější řecké vojsko snadno triumfovalo nad obránci města. Syrakusy ztratily pouze 593 mužů a Kerkouane přešlo pod řeckou správu. Následky a další vývoj Dobytí Kerkouane sice splnilo cíl vytvořit předmostí v Africe, ale Kartágo se ukázalo být neoblomným a odmítlo uzavřít mír. Přesto Syrakusy díky nové kolonii rozšířily své obchodní trasy. Do léta 382 př. n. l. se syrakuská pokladnice rozrostla na 92 018 drachem s pravidelným sezónním přírůstkem 5 909 drachem. Reakce Kartága a opevňování Pád Kerkouane vyvolal v Kartágu vlnu paniky, která vedla k okamžité mobilizaci zbývajících sil v Africe. Kartáginská rada starších, šokovaná troufalostí Syrakusanů, nařídila urychlenou dostavbu městských hradeb a povolala žoldnéřské oddíly z Ibérie. Místo aby Kartágo jednalo o míru, jak Dionýsios předpokládal, zablokovalo námořní cesty v okolí Tuniského zálivu, čímž se pokusilo Hipparinovo vojsko odříznout od zásobování ze Sicílie. Strategický význam Kerkouane Pro Syrakusy se Kerkouane stalo klíčovým pozorovacím bodem. Řečtí inženýři začali město přetvářet podle syrakuského vzoru, budovali nové doky a posilovali opevnění s využitím pokročilých obléhacích strojů, které proslavily Dionýsiovu vládu. Město sloužilo jako shromaždiště pro uprchlíky z okolních libyjských kmenů, kteří v Syrakusanech viděli spojence proti kartaginské nadvládě, což dále destabilizovalo vnitrozemí. Kulturní dopad a řecký vliv Přítomnost Syrakusanů v Kerkouane zanechala v regionu trvalou stopu. Do Afriky začali proudit řečtí obchodníci, řemeslníci a filozofové, kteří s sebou přinesli helénskou kulturu a náboženské kulty. V centru města byl vztyčen chrám zasvěcený Apollónovi, který měl symbolizovat trvalost řecké přítomnosti na africké půdě. Tento kulturní export sloužil jako mocný nástroj „měkké síly“, kterým Syrakusy upevňovaly svůj vliv nad domorodým obyvatelstvem. Dlouhodobý odkaz kampaně Ačkoliv byla africká kampaň finančně nákladná, pro Dionýsia I. představovala vrchol jeho strategického génia. Ukázala, že řecké státy jsou schopny přenést válku přímo na území nepřítele, což byl koncept, který o několik desetiletí později rozvinuli Agathoklés a nakonec i Římané během punských válek. Bitva u Kerkouane tak zůstává v historii zapsána jako jeden z prvních úspěšných příkladů velké mezikontinentální invaze starověku.