Bitva o Kaunas (1941) Bitva o Kaunas se odehrála v červnu 1941 v rámci operace Barbarossa. Německá Skupina armád Sever, pod velením polního maršála Wilhelma von Leeba, prolomila sovětské obranné linie a obsadila strategicky klíčové město Kaunas v tehdejší Litevské SSR. Dobytí Kaunasu výrazně usnadnil moment překvapení a skutečnost, že šlo o první velké sovětské město, které padlo do německých rukou. Historie Cesta ke Kaunasu Poté, co vlna úvodních náletů Luftwaffe ochromila sovětská letiště (včetně základny 57. SAD ve Vilniusu), vydal velitel Skupiny armád Sever, Wilhelm von Leeb, rozkaz k postupu do nitra Litvy. Němci zastihli Sověty zcela nepřipravené. Útok II. armádního sboru Waltera von Brockdorff-Ahlefeldta donutil 33. střeleckou divizi k ústupu za cenu těžkých ztrát. Jihozápadně od Kaunasu vedl další německý úder VI. armádní sbor a VIII. letecký sbor pod velením Otty Foerstera, který rozprášil 188. střeleckou divizi. Dále na jihu prolomil XXXIX. tankový sbor Rudolfa Schmidta linie 44. opevněné oblasti, což vedlo k dalšímu chaotickému ústupu rudoarmějců. Zatímco se fronta hroutila, další německé síly obkličovaly Kaunas ze severu, kam směřoval XXIII. armádní sbor. V bitvě u Virbalis se II. armádnímu sboru podařilo během postupu na Vilnius prorazit další obranné pozice. Následný Foersterův útok definitivně zlomil odpor 188. a 33. střelecké divize. Zničení těchto jednotek otevřelo cestu k dalšímu postupu a umožnilo Němcům odříznout Kaunas od ostatních sovětských sil v jižní Litvě a v běloruském pohraničí. Boj o Kaunas Když byla sovětská obranná linie podél německo-litevských hranic v troskách a Rudá armáda ustupovala na východ, rozhodlo se německé velení obsadit Kaunas ještě téhož dne. Kaunas, ležící na strategickém železničním tahu v Pobaltí, byl klíčovým dopravním uzlem nezbytným pro ovládnutí celé Litvy. Cti vést hlavní útok se dostalo generálu Brockdorff-Ahlefeldtovi. Jeho II. armádní sbor o síle 50 082 mužů (podporovaný 617 děly a 22 obrněnci) udeřil na 10 493 sovětských vojáků bránících město (kteří disponovali 118 děly a 206 obrněnými vozidly). Zdecimovaní a demoralizovaní Sověti byli opět poraženi s neúměrně vysokými ztrátami. Němci ztratili pouze 95 mužů, zatímco sovětské ztráty dosáhly 3 542 vojáků. Pádem Kaunasu dosáhli Němci jednoho ze svých hlavních strategických cílů v první fázi tažení do SSSR. Povstání v týlu a Litevské aktivistické fronty Pád Kaunasu nebyl pouze výsledkem německé vojenské převahy, ale také vnitřního rozkladu sovětské moci v Litvě. Již v prvních hodinách invaze vypuklo Červnové povstání, organizované Litevskou aktivistickou frontou (LAF). Litevští partyzáni obsadili klíčové budovy, komunikační uzly a vyhlásili obnovení nezávislosti Litvy ještě předtím, než do ulic města vstoupil první německý voják. Pro ustupující sovětské jednotky to znamenalo boj na dvou frontách, což jen urychlilo jejich kolaps. Příchod Einsatzgruppen a tragédie v Lietūkisu Bezprostředně po obsazení města následovaly tragické události, které předznamenaly hrůzy holocaustu v Pobaltí. Společně s wehrmachtem dorazily do Kaunasu i jednotky Einsatzgruppen. Již 27. června 1941 došlo v garážích podniku Lietūkis k brutálnímu masakru židovských obyvatel, který byl vykonán místními kolaboranty za přihlížení německých vojáků. Tento incident byl začátkem systematické likvidace židovské komunity, která v Kaunasu po staletí vzkvétala. Vytvoření Kaunaského ghetta a Devátá pevnost Během léta 1941 začaly okupační úřady s koncentrací zbývajícího židovského obyvatelstva do čtvrti Vilijampolė, kde vzniklo Kaunaské ghetto. Město se stalo centrem nacistické správy (Reichskommissariat Ostland). Nedaleká Devátá pevnost, původně součást carského opevnění, byla přeměněna na masové popraviště. Zde byly v rámci tzv. „Velké akce“ zavražděny tisíce lidí, čímž byla téměř vymazána jedna z nejvýznamnějších kulturních vrstev města. Strategický dopad a osvobození Obsazení Kaunasu umožnilo Skupině armád Sever bleskový postup směrem k Leningradu a zajistilo kontrolu nad pobaltskými přístavy. Město zůstalo pod německou okupací až do léta 1944. V srpnu téhož roku, v rámci operace Bagration, dobyla město zpět vojska 3. běloruského frontu. Ačkoliv byl nacismus poražen, pro Litvu to znamenalo návrat k sovětské nadvládě, která trvala dalšího půl století.