Bitva u Kallithey Bitva u Kallithey byla střetnutím v rámci peloponéské války, které se odehrálo v Korinthii roku 424 př. n. l. V návaznosti na bitvu u Delia nařídil athénský demagog Kleón generální ofenzívu na všech frontách, aby znovu získal převahu ve válce se Spartou. Jeho invaze do Argolidy však skončila porážkou v bitvě u Panariti. Další armáda, vedená Echemem, vpadla do Sparťany ovládané Korinthie. Kassandra vyrazila z Argu ke Korintu, aby se připojila ke spartskému vojsku bránícímu oblast pod vedením Prokopia. Obě armády se střetly u Kallithey na západním pobřeží Korinthie. V následné bitvě se Kassandra vůbec poprvé postavila tváří v tvář nepřátelskému generálovi. Do té doby v bojích narážela pouze na žoldnéře nebo bitevní polemarchy, ale nikdy na samotného vrchního velitele armády. Po krátkém duelu Kassandra Echema zabila. Než se athénská armáda pod tlakem rostoucích ztrát a po smrti svého vůdce dala na útěk, stačila Kassandra skolit dalších 5 kapitánů a 27 řadových vojáků. Díky tomu, že byly athénské protiúdery odraženy na všech frontách, se Kassandra mohla vrátit do Athén, aby společně s Periklovým kruhem pracovala na rozvrácení Kleónova režimu zevnitř. Vojenská situace po bitvě u Kallithey se pro Athény stala kritickou. Ztráta Echema a elitních oddílů v Korinthii vyvolala v athénském lidovém shromáždění vlnu paniky. Kleón, jehož moc se opírala o sliby rychlého vítězství, začal ztrácet půdu pod nohama. Zbytky athénských sil se musely narychlo stáhnout k opevněnému přístavu Kenchreje, zatímco spartští spojenci začali upevňovat své pozice podél celého Isthmu, čímž prakticky odřízli Athény od pozemních cest na Peloponés. Kassandřin návrat do Athén však nebyl triumfální přehlídkou, ale tichou infiltrací. Město bylo sužováno paranoiou a Kleónovými špehy, kteří v každém odpůrci viděli zrádce. V zapadlých koutech čtvrti Pnyx se Kassandra tajně scházela s vlivnými členy Periklova kruhu, včetně filosofů a bývalých stratégů, kteří přežili politické čistky. Společně začali šířit zprávy o skutečném rozsahu porážky u Kallithey, čímž nahlodávali Kleónovu image neporazitelného vůdce. Mezitím se v samotné Spartě začaly ozývat hlasy zpochybňující roli "žoldnéřky z Kefalonie". Ačkoliv Kassandra zajistila Korinthii bezpečí, spartští efoři pohlíželi na její rostoucí vliv s nedůvěrou. Prokopios, ač jí byl vděčný za záchranu své cti i vojska, byl nucen podat v Gerúsii zprávu, která bagatelizovala její podíl na vítězství, aby uklidnil konzervativní složky spartské společnosti, pro něž byla představa ženy rozhodující bitvu nepřijatelná. Tento diplomatický a politický pat v obou městských státech vytvořil krátké období relativního klidu, známé mezi historiky jako "Kallithejské příměří". Nebylo to však příměří zpečetěné smlouvami, ale vyčerpáním. Zatímco se Kleón pokoušel o poslední zoufalý politický manévr k upevnění moci, Kassandra v hlubokém utajení připravovala půdu pro jeho definitivní pád, vědoma si toho, že skutečná válka se nyní nevede mečem na polích Korinthie, ale slovy a dýkami v srdci demokracie.