Bitva o Jericho byla bitva mezi izraelskou armádou Jozueho a kanaánským králem Jericha v roce 1406 př. n. l. během exodu. V přesvědčení, že Bůh přikázal Izraelitům vyhladit Kanaánce a zabrat pro sebe Zaslíbenou zemi, Izraelité vtrhli do Kanaánu a utábořili se v Šittim, zatímco Jozue vyslal dva zvědy, aby prozkoumali Jericho. Tyto zvědy přijala hostinská Rachab, která jim nabídla pomoc výměnou za to, že Izraelité ušetří životy její rodiny. Izraelité souhlasili a ona označila svůj dům tak, že z okna pověsila červenou šňůru. Izraelité poté překročili Jordán a oblehli Jericho. Podle Bible Bůh přikázal Jozueovi, aby šest dní pochodoval kolem hradeb Jericha jednou denně a sedmý den sedmkrát, přičemž město bylo napadeno sedmi kněžími, kteří troubili na trubky, zatímco před nimi byla nesena Archa úmluvy a za ní pochodoval celý lid. Říká se, že zvuk šofaru zazněl tak silně, že zbořil hradby Jericha, což Izraelitům umožnilo vtrhnout do města a povraždit všechny muže, ženy, voly, ovce a osly ve městě kromě Rachab, jejích rodičů, bratrů a rodiny. Jozue proklel každého, kdo by znovu postavil opevnění, smrtí jejich prvorozeného a nejmladšího dítěte, a Jericho zůstalo v troskách.