Bitva u Jackson Bay Bitva u Jackson Bay byla námořní střetnutí mezi španělským námořnictvem a britským Královským námořnictvem, které se odehrálo u jižního pobřeží Jamajky v roce 1722 během anglo-španělské války. Bitva započala, když španělská řadová loď San Cristobal a fregaty San Juan Bautista a Conquistador, vyplouvající z generálního kapitanátu Santo Domingo, napadly britské brigy HMS Rising Sun a HMS Triumph u Jackson Bay na jihu Jamajky. Španělé znehybnili brigu Triumph a následně jejich tři těžká plavidla začala drtit loď Rising Sun, která byla nucena bránit se v naprostém obklíčení. Pirátský kapitán Edward Kenway, hnaný vidinou kořisti, se rozhodl přijít Britům na pomoc a napadl španělské lodě. To poskytlo Britům čas vyslat do boje řadovou loď HMS Rose (převážející 1 000 reálů, 75 jednotek dřeva, 120 plátna a 35 rumu) a fregaty HMS Oak (75 dřeva a 135 plátna) a HMS Duke (45 rumu a 98 cukru). Britové však pro pomoc pirátů projevili jen pramálo vděku a otočili svá děla proti Kenwayově lodi Jackdaw. V důsledku toho byl Kenway po potopení španělských plavidel nucen bojovat jak proti zbývajícím britským lodím, tak proti zbytkům Španělů. Španělská fregata San Miguel se poté v bouři střetla s HMS Rose, zatímco Jackdaw vše sledovala z bezpečné vzdálenosti, aby nakonec vpadla do vřavy a obsadila Rose i s jejím drahocenným nákladem. Poté, co byly španělské i britské eskadry zničeny, rozhodl se Kenway plavit na západ k zátoce Malcolm Bay, aby zde pokračoval v lovu na další obchodní lodě obou mocností. Tento incident u Jackson Bay zůstává v análech námořní historie Karibiku anomálií, která dokonale ilustruje chaos „zlatého věku pirátství“. Zatímco oficiální zprávy britské admirality se snažily minimalizovat podíl Edwarda Kenwaye na přežití posádky z Rising Sun, dochované deníky námořníků mluví o „černých plachtách, které se zjevily jako přízrak z bouře“. Pro britskou korunu byla spolupráce s pirátem nepřípustná, což vysvětluje okamžitou agresi vůči Jackdaw bezprostředně po eliminaci španělské hrozby. Logistické ztráty, které obě strany v této bitvě utrpěly, měly citelný dopad na regionální ekonomiku. Ztráta HMS Rose a jejího nákladu cukru, rumu a vojenského materiálu ochromila britské zásobovací linie mezi Kingstonem a Port Royalem na několik měsíců. Španělská strana naopak přišla o prestižní plavidla z flotily Santo Dominga, což oslabilo jejich schopnost prosazovat námořní blokády v oblasti návětrných ostrovů. Jackson Bay se tak na čas stala hřbitovem lodí, který lákal četné hledače pokladů. Postava Edwarda Kenwaye v této bitvě demonstrovala nejen svou bezohlednou taktickou genialitu, ale i rostoucí vliv pirátského bratrstva, které se odmítalo podřídit imperiálním zájmům. Kenway nevyužíval pouze palebnou sílu své lodi, ale především chaosu, který mezi znepřátelenými národy panoval. Bitva u Jackson Bay se tak stala katalyzátorem pro zostření britských represí vůči pirátům, které vedly k vyslání dalších „lovců pirátů“ do Karibského moře pod velením nekompromisních guvernérů. Dlouhodobý odkaz tohoto střetnutí lze spatřovat v námořní strategii té doby. Ukázalo se, že těžké řadové lodě jsou v mělkých a zrádných vodách jamajského pobřeží zranitelné vůči rychlým a obratným brigosům, jako byla Jackdaw. Historici se dodnes přou, zda Kenwayův zásah byl skutečně motivován pouze ziskem, nebo zda šlo o širší strategický tah v rámci tehdejšího skrytého konfliktu mezi řády Templářů a Asasínů, kteří v pozadí koloniálních válek bojovali o kontrolu nad Novým světem.