Bitva u Holobů (1916) Bitva u Holobů byla ozbrojeným střetem první světové války, který se odehrál v roce 1916 mezi silami Dohody a Ústředních mocností u obce Holoby ve Volyni (tehdejší Kongresové Polsko, přibližně 25 km jihovýchodně od Kovelu, dnešní Ukrajina). Protiintenzíva Ústředních mocností proti carské ruské armádě a jejím rumunským spojencům byla odražena s těžkými ztrátami. Několik německých útoků vedených přes otevřenou zemědělskou krajinu narazilo na zdrcující palbu ruských ostrostřelců. Do ofenzívy proti ruskému 88. petrovskému pěšímu pluku, 5. zemgalskému lotyšskému střeleckému pluku, 17. donskému kozáckému pluku generála Baklanova, 15. šlisselburgskému pěšímu pluku a 8. valmierskému lotyšskému střeleckému pluku vyrazily německé pěší pluky č. 424, 229 a 209, spolu s dalším rakousko-uherským plukem a 3. brigádou bulharského 41. pěšího pluku. Na straně obránců stály také rumunské jednotky: 10. putenský pluk, 4. argeșský pluk a 64. pěší pluk. Cílem Ústředních mocností bylo zastavit postupující Brusilovovu ofenzívu. Bitva byla zahájena německým útokem na hospodářský dvorec v Holobech, který Rusové využívali jako předsunuté postavení. Ruští obránci byli zprvu nuceni ustoupit, avšak druhá vlna ruských posil vesnici dobyla zpět a obsadila zákopy. Němci následně podnikli sérii protiútoků přes otevřená pole. Narazili však na dobře kryté ruské střelce, kteří je po desítkách likvidovali svými opakovacími puškami Mosin-Nagant. Odraženo bylo celkem dvanáct útoků. Jeden mimořádně úspěšný ruský odstřelovač údajně zastřelil 106 německých vojáků, přičemž se opakovaně vracel do zákopů pro munici, kdykoliv ji proti postupujícím hordám vystřílel. Poslední vlna útočníků, složená z Němců a Bulharů, byla nejen odražena, ale následována zuřivým rusko-rumunským protiútokem. Rusové a Rumuni vyrazili z vesnice a dobyli nepřátelské zákopy na druhém konci polí. Demoralizované jednotky Ústředních mocností, které v marných útocích ztratily přes 1 000 mužů, byly nuceny ustoupit a ponechat Holoby v ruských rukou. Strategický význam a geografický kontext Holoby představovaly v roce 1916 klíčový železniční uzel na trati mezi Kovelem a Luckem. Ovládnutí tohoto bodu bylo pro ruské velení zásadní pro udržení logistické kontinuity během vrcholící Brusilovovy ofenzívy. Terén v okolí obce byl tvořen převážně rovinatou zemědělskou půdou s minimem přirozeného krytu, což z jakéhokoli pokusu o frontální útok činilo sebevražednou misi. Německé velení podcenilo hloubku ruské obrany a především efektivitu lotyšských střeleckých jednotek, které byly známy svou vysokou disciplínou a přesností střelby. Role lotyšských střelců a rumunská součinnost Významným prvkem bitvy bylo nasazení lotyšských střeleckých pluků (Zemgale a Valmiera). Tyto jednotky, tvořené dobrovolníky z řad Lotyšů, měly vysokou motivaci bojovat proti německému vlivu v Pobaltí a na východní frontě platily za elitu. Jejich součinnost s rumunskými pluky, které do války vstoupily teprve nedávno, se ukázala jako překvapivě efektivní. Rumunští vojáci, ač méně zkušení, projevili v boji o Holoby značnou houževnatost a společně s ruským dělostřelectvem vytvořili neprostupnou bariéru, o kterou se roztříštily německé naděje na průlom. Psychologické dopady a „Východní Verdun“ Intenzita bojů u Holobů a vysoké ztráty na malé ploše vedly dobové dopisovatele k přirovnávání střetu k „malému Verdunu“. Pro německé jednotky, které byly zvyklé na manévrovou válku na východě, byl masakr v otevřeném poli hlubokým psychologickým šokem. Přeživší němečtí vojáci ve svých denících často vzpomínali na „neviditelné střelce“, kteří ovládali pole zpoza každého náspu. Tato demoralizace přispěla k tomu, že se Ústřední mocnosti v tomto sektoru na čas vzdaly dalších ofenzivních ambicí a přešly k defenzivní strategii „opotřebovávací války“. Důsledky pro Brusilovovu ofenzívu Vítězství u Holobů sice neznamenalo úplný pád Kovelu, který zůstal pro Rusy nedosažitelným cílem, ale výrazně stabilizovalo severní křídlo ruského postupu. Umožnilo carským vojskům upevnit pozice ve Volyni a odčerpat značné síly Ústředních mocností z jiných bojišť, včetně západní fronty. Dodnes je tato bitva v lotyšské vojenské historii vnímána jako jeden z formativních momentů jejich národních vojenských tradic, demonstrující odvahu malého národa v soukolí velmocenského konfliktu. Galerie Ruská ofenzíva u Holobů