Bitva u Hermares Bitva u Hermares byla střetnutím v rámci peloponéské války, které se odehrálo na ostrově Euboea v roce 424 př. n. l. Ofenzíva athénského demagoga Kleóna proti Spartě v Egejském moři skončila neúspěchem kvůli zásahu žoldačky Kassandry. Následný spartský protiúder z Naxu vedl ke znovudobytí Mykonu. Nezlomný Kleón proto nařídil nový útok, tentokrát na ostrov Euboea, odkud Sparťané přímo ohrožovali Attiku i samotné Athény. Athénské vojsko bylo vysláno k invazi na ostrov, avšak Kassandra se stihla včas připojit ke spartské posádce. Její přítomnost na bojišti pomohla zvrátit průběh bitvy v neprospěch Athéňanů; vlastnoručně pobila 5 kapitánů a 24 vojáků. Athénská armáda byla z pole smetena a Euboea zůstala v rukou Sparty. Následky a strategický dopad Porážka u Hermares zasadila Kleónově politické autoritě v Athénách těžkou ránu. Zatímco se město vzpamatovávalo ze ztrát, v lidovém shromáždění (Ekklésia) sílily hlasy volající po míru, vedené umírněným Nikiou. Strategický význam Eubóje byl pro Athény kritický, neboť ostrov sloužil jako hlavní zásobovací tepna pro obilí a pastviny pro dobytek. Ztráta kontroly nad tímto územím znamenala počátek vleklé logistické krize, která nutila athénské námořnictvo k riskantním plavbám kolem mysu Sunion. Role nájemných sil Vstup "Orla z Kefalonie", jak byla Kassandra často přezdívána, do konfliktu na straně Sparty ilustruje rostoucí význam elitních žoldnéřů v pozdní fázi archidamské války. Její schopnost infiltrovat velitelské struktury a eliminovat klíčové důstojníky přímo v chaosu bitvy vedla k naprostému rozpadu athénské linie u Hermares. Traduje se, že její zbroj, zářící v odpoledním slunci, vyvolávala mezi athénskými hoplíty stejný děs jako samotný spartský král. Reakce Sparty a upevnění moci Spartský vojevůdce Brasidás využil vítězství u Hermares jako odrazový můstek pro své další tažení na sever do Thrákie. Sparťané na Eubóji okamžitě posílili opevnění a zavedli přísnou správu, aby zabránili jakýmkoliv pokusům o místní povstání podněcované Athénami. Pro místní obyvatelstvo znamenala spartská přítomnost sice stabilitu, ale také tvrdé odvody potravin pro peloponéské vojsko, které se zde usadilo na celou nadcházející zimu. Historický odkaz Moderní historikové se přou o přesnou polohu Hermares, neboť archeologické nálezy z této oblasti jsou útržkovité. Nicméně zmínky v Thúkýdidových spisech (byť v některých verzích cenzurované ohledně podílu žoldnéřů) naznačují, že bitva byla zlomovým bodem, který předznamenal uzavření Nikiova míru v roce 421 př. n. l. Bitva u Hermares tak zůstává v paměti jako připomínka toho, jak jediný schopný jednotlivec dokáže změnit osud celých městských států.