Bitva u Hemomenu (424 př. n. l.) Bitva u Hemomenu byla jedním ze střetů peloponneské války, který se odehrál ve fókidské krajině v roce 424 př. n. l. V této fázi konfliktu se Athény potýkaly s rostoucím tlakem na všech frontách, což vedlo k postupnému úpadku moci a popularity radikálního demokrata a vojevůdce Kleóna. Sparťanský generál Leandros, syn Macháónův, vyrazil z Malidy s jasným strategickým cílem: vpadnout do Fókidy, která byla posledním významným spojencem Athénského námořního spolku na řecké pevnině. Úspěšná invaze měla Athény definitivně izolovat od jejich pozemních zásobovacích tras a spojenců. Zatímco sparťanské řady posílila obávaná žoldnéřka Kassandra, Athéňané v zoufalství najali proslulého šampiona Medóna, přezdívaného „Hadovlasý“, aby vedl jejich vojska do protiútoku. Samotný střet u Hemomenu se stal legendárním především díky brutální efektivitě spartské strany. Kassandra během vřavy osobně skolila sedm kapitánů, třicet jedna řadových vojáků a v přímém souboji i samotného Medóna. Tato série osobních vítězství zcela rozvrátila morálku athénských hoplítů a zvrátila vývoj bitvy ve prospěch Sparty. Vítězství u Hemomenu zajistilo Peloponneskému spolku plnou kontrolu nad Fókidou, čímž zasadilo athénské hegemonii další citelnou ránu. Strategické pozadí a terén Krajina v okolí Hemomenu, charakteristická svými vápencovými srázy a úzkými průsmyky, hrála klíčovou roli v Leandrově plánování. Athéňané, kteří spoléhali na tradiční falangu, byli v členitém terénu zranitelní vůči rychlým výpadům lehkooděnců a elitních jednotlivců. Leandros mistrně využil momentu překvapení, když nečekal na hlavní voj a nechal Kassandru infiltrovat athénské křídlo ještě před hlavním střetem, což vyvolalo v řadách obránců zmatek, který už se nepodařilo zvrátit. Role žoldnéřů v pozdní fázi války Bitva u Hemomenu je také významným příkladem rostoucího vlivu námezdných bojovníků na výsledek peloponneské války. Zatímco v raných fázích konfliktu dominovali občané-vojáci, v roce 424 př. n. l. se obě strany stále častěji uchylovaly k najímání specialistů. Postavy jako Kassandra nebo Medón nebyly jen řadovými bojovníky, ale symbolem nové éry válečnictví, kde osobní dovednost a brutalita jednotlivce mohla převážit nad početní převahou disciplinovaného šiku. Politické otřesy v Athénách Porážka měla okamžitý dopad na politickou scénu v Athénách. Kleón, který dříve těžil z vítězství u Sfakterie, nedokázal ztrátu Fókidy před lidovým shromážděním (ekklésiá) obhájit. Kritici mu vyčítali přílišné spoléhání na drahé žoldnéře a neschopnost zajistit pevninské hranice. Tento neúspěch připravil půdu pro dočasný vzestup umírněnějších frakcí, které volaly po mírových jednáních, jež nakonec o několik let později vyústila v krátkodobý Níkiův mír. Logistický dopad na peloponneskou kampaň Ovládnutím Fókidy získala Sparta nejen strategické území, ale také přístup k důležitým horským stezkám vedoucím směrem k Attice. Pro Athény znamenala ztráta tohoto regionu nutnost přesunout veškerou logistiku na moře, což neúměrně zatěžovalo jejich pokladnici a flotilu. Hemomenus se tak do historie zapsal jako bod zlomu, kdy Athény definitivně ztratily iniciativu na sever od Korintské šíje a byly nuceny přejít do čistě defenzivního postavení.