Bitva u Hasny
Bitva u Hasny se odehrála roku 1205 př. n. l. mezi vojsky Nové říše egyptské a kanaánským městským státem Sukkot.
Když faraon Ramesse II., otec faraona Merneptaha, znovu dobyl Sinajský poloostrov, dal jasně najevo dvě věci: zaprvé, že egyptské impérium stojí na kameni a bronzu, které se zde těží; a zadruhé, že Egypt už nikdy nesmí dopustit, aby mu tato země vyklouzla z rukou. Roku 1205 př. n. l. si mladý Ramesse (syn Setnachtův) ještě neodstřihl svůj „pramen mládí“, a přesto jeho válečnický um a vůdcovství převyšovaly muže dvojnásob starší. Ramesse střežil Sinaj na Merneptahův příkaz a vedl své věrné oddíly Medžajů proti každému, kdo by ohrozil lid Egypta. Jedna z takových hrozeb sestoupila ze severu, kde vzpurní Kanaánci představovali neustálý trn v Merneptahově patě. Ramesse však jejich odpor lámal na každém kroku. Vítězství sbíral s lehkostí a s každým triumfem rostla i jeho pýcha. Tato domýšlivost však nebyla neopodstatněná – Ramesse se zahalil slávou a svůj chopeš pravidelně smáčel v krvi nepřátel Egypta.
V roce 1205 př. n. l. vytáhl Ramesse se svou armádou vstříc kanaánské invazi pod vedením krále Hanna ze Sukkotu, se kterým se střetl poblíž dnešní Hasny. Výrazně početnější Egypťané dokázali své kanaánské nepřátele obklíčit a zmasakrovat. Král Hanno v bitvě padl a novým vládcem Sukkotu se stal Aštzaf.
Strategický význam Hasny spočíval v její poloze na křižovatce obchodních cest spojujících deltu Nilu s vnitrozemím Levanty. Ramesse využil vyprahlého terénu a vlákal Hannovy válečné vozy do úzkých vádí, kde byla jejich mobilita silně omezena. Zatímco kanaánští válečníci uvízli v písečných pastech, egyptští lučištníci na vyvýšených pozicích zasypávali nepřítele mračny šípů. Právě tento taktický manévr rozhodl o osudu bitvy ještě dříve, než došlo k přímému střetu pěchoty.
Po porážce hlavního voje propukl v řadách Sukkotitů chaos. Ramesse osobně vedl elitní jednotku Medžajů do srdce nepřátelské formace, aby vyhledal samotného krále Hanna. Podle dochovaných stél byl Hanno sražen z vozu a rituálně popraven před zraky svých zbývajících mužů, což mělo sloužit jako odstrašující příklad pro ostatní kanaánské městské státy. Egyptská propaganda později tuto událost líčila jako božský zásah boha Sutecha, který měl mladému princi propůjčit svou ničivou sílu.
Následky bitvy byly pro region drtivé. Sukkot, kdysi prosperující obchodní uzel, byl nucen přijmout ponižující mírové podmínky a odevzdat Egyptu polovinu své roční sklizně a veškeré zásoby mědi. Aštzaf, dosazený na trůn jako egyptský loutkový král, musel poslat své syny do Théb jako rukojmí, aby byla zajištěna jeho loajalita. Tímto vítězstvím Egypt na několik desetiletí upevnil svou kontrolu nad jižním Kanaánem a zajistil nerušený přísun surovin ze sinajských dolů.
Vítězství u Hasny rovněž upevnilo postavení mladého Ramesse v mocenské hierarchii dvora. Jeho úspěch v poli utišil hlasy skeptiků, kteří pochybovali o jeho schopnosti velet vojskům v tak nízkém věku. Kult hrdinného prince-zachránce se začal šířit po celém Horním i Dolním Egyptě a nápisy v chrámu v Karnaku dodnes připomínají den, kdy "písek u Hasny zrudl pod nohama spravedlivého vládce".