Bitva u Gedjurmeru Bitva u Gedjurmeru byl ozbrojený střet mezi vojsky starověkého Egypta a invazními kmeny Ekvešů, který se odehrál v Dolním Egyptě roku 1190 př. n. l. v rámci širší vlny nájezdů tzv. Mořských národů. Poté, co v bitvě u Khemtesai padl vůdce Kresios, převzal velení nad zbytky jeho achajských nájezdníků Kresiův pobočník Drakokardos. Ten se vylodil poblíž osady Paiuenamun s úmyslem na vesnici zaútočit a získat zde kořist pro své oslabené muže. Narazil však na plně zotavenou egyptskou armádu pod vedením generála Senefyho. Následná bitva se změnila v jednostranný masakr, během něhož byly síly Ekvešů prakticky vyhlazeny. Historický kontext a strategické okolnosti Předvečer bitvy byl pro Ekveše poznamenán naprostým zoufalstvím. Po drtivé porážce u Khemtesai se z kdysi hrdé flotily stala skupina rozbitých lodí plných raněných a vyhladovělých bojovníků. Drakokardos, hnaný vidinou rychlého zisku zásob, podcenil schopnost Egypta mobilizovat své síly v deltě Nilu. Zatímco se nájezdníci snažili zformovat na bahnitých březích, egyptští zvědi již podávali Senefymu přesné zprávy o jejich poloze a stavu. Průběh střetnutí Samotný boj trval podle dochovaných pramenů jen několik hodin. Senefy využil znalosti terénu a sevřel Ekveše mezi nilská ramena a neprostupnou hradbu svých lučištníků. Egyptští válečníci, posílení vírou v božskou ochranu faraona, zasypali nepřítele mračny šípů dříve, než se stihli nájezdníci vůbec přiblížit na dosah mečů. Když Drakokardos padl při pokusu o průlom, zbylý odpor se okamžitě zhroutil a následovala nelítostná čistka. Role válečných vozů Klíčovým faktorem Senefyho vítězství bylo nasazení lehkých válečných vozů na křídlech. Tyto vozy dokázaly v rovinaté krajině delty obratně manévrovat a odříznout Ekvešům cestu zpět k jejich plavidlům. Zatímco pěchota tvořila pevný střed, vozy neustále útočily na boky a rozbíjely jakýkoliv pokus o organizovanou obranu. Právě tento „kladivový“ efekt proměnil pouhý ústup v totální anihilaci achajských sil. Důsledky a odkaz Vítězství u Gedjurmeru znamenalo pro Egypt dočasné uklidnění situace v severních provinciích. Pro Mořské národy byla tato porážka krutým poučením o síle sjednoceného Egypta pod pevným vojenským velením. Pro historiky dnes tato bitva představuje fascinující ukázku tehdejší taktiky „spálené země“ a potvrzuje, že egyptská logistika byla i v dobách krize schopna zajistit rychlé zotavení vojsk, což se Drakokardovi stalo osudným.