Bitva u Freibergu: Labutí píseň sedmileté války Bitva u Freibergu, vybojovaná v říjnu 1762 v Sasku, představovala poslední velké střetnutí mezi Pruskem a Rakouskem v rámci sedmileté války. Toto krvavé finále rozhodlo o tom, v čí sféře vlivu zůstanou klíčová území střední Evropy. Cesta k poli u Freibergu V roce 1762 došlo k nečekanému diplomatickému zvratu. Ruský car Petr III., velký obdivovatel pruského krále Fridricha Velikého, uzavřel s Pruskem mír. Ačkoliv byl Petr vzápětí zavražděn při převratu vedeném jeho manželkou Kateřinou Velikou, strategický efekt přetrval – Fridrich mohl uvolnit své síly a soustředit se na Rakousko v Sasku a Slezsku. Princ Jindřich Pruský byl vyslán do ofenzívy s 22 000 vojáky druhé linie. Proti němu stála rakouská a říšská armáda (Reichsarmee), zakopaná u Freibergu, čímž blokovala přístup k saské metropoli, Drážďanům. Průběh bitvy a pruský triumf Počáteční pruské útoky na rakouská opevnění narazily na tuhý odpor. Klíčový moment však nastal, když se říšská armáda pokusila přesunout své síly, aby čelila náporu granátníků prince Jindřicha. Toho využil pruský generál Joachim Friedrich von Stutterheim, který udeřil na oslabené rakouské křídlo. Rakouská pěchota se pod tlakem začala hroutit. Dílo zkázy dokončili pruský hussar Wilhelm Sebastian von Belling a jeho jezdci, kteří vpadli mezi prchající řady a rozvrátili zbytek odporu. Říšská armáda byla s těžkými ztrátami nucena ustoupit k Drážďanům, což Prusům umožnilo obsadit většinu Saska. Strategické mistrovství prince Jindřicha Ačkoliv byl král Fridrich II. oslavován jako největší vojevůdce své doby, bitva u Freibergu byla osobním triumfem jeho bratra, prince Jindřicha. Ten byl často vnímán jako opatrnější a metodičtější stratég. U Freibergu však dokázal, že i s jednotkami „druhé kategorie“ – tedy s vojáky, kteří nebyli elitním jádrem pruské armády – dokáže porazit početně silnějšího nepřítele. Fridrich později prohlásil, že Jindřich byl jediným generálem, který za celou válku neudělal jedinou chybu. Ekonomické vyčerpání a pád Slezska Vítězství u Freibergu nebylo jen vojenské, ale i politické. Rakousko se v té době potýkalo s hlubokou finanční krizí, kterou prohloubil odchod ruských a francouzských spojenců z války. Po ztrátě Schweidnitze (Svídnice) v říjnu 1762 bylo jasné, že vídeňská pokladna již další tažení neutáhne. Nedostatek peněz na žold a vybavení donutil císařovnu Marii Terezii k drastickému zmenšení armády, čímž de facto přenechala kontrolu nad bohatým Slezskem Prusku. Mír v Hubertusburgu: Nová rovnováha sil Jednání o míru začala krátce po bitvě, 30. prosince 1762, na zámku Hubertusburg nedaleko frontové linie. Mírová smlouva podepsaná 15. února 1763 definitivně ukončila nepřátelství na evropském kontinentu. Přestože Prusko nedosáhlo svého cíle trvale anektovat Sasko, které se vrátilo pod správu saského kurfiřta, dosáhlo něčeho mnohem cennějšího: Rakousko formálně uznalo pruskou svrchovanost nad Slezskem. Odkaz bitvy pro moderní dějiny Výsledek u Freibergu a následný mír potvrdil vzestup Pruska mezi evropské velmoci. Z konfliktu, který začal jako regionální spor, se stalo pruské vítězství nad „starou Evropou“. Slezsko se stalo průmyslovým motorem budoucího sjednoceného Německa pod pruským vedením. Bitva u Freibergu tak nebyla jen posledním výstřelem jedné války, ale základním kamenem geopolitického uspořádání, které dominovalo střední Evropě po celé 19. století.