Bitva u Deptfordu (15. září 1642) Bitva u Deptfordu se odehrála 15. září 1642 mezi royalistickými vycvičenými oddíly z Oxfordu a parlamentaristickými silami se základnou v Londýně. Zatímco král Karel I. Stuart zřídil své dočasné hlavní město v Oxfordu a Parlament si udržel kontrolu nad Londýnem, v krajině mezi oběma městy docházelo k četným potyčkám a střetům. Dne 15. září 1642 pronikl oddíl royalistů příliš hluboko na území ovládané Parlamentem a zaútočil na parlamentaristickou stráž u mostu jižně od London Bridge. Tato jednotka byla následně posílena armádou Thomase Fairfaxe a rotou Richarda Cambreyho. V následné bitvě parlamentaristé royalistické vojáky zmasakrovali. Tento střet u Deptfordu, ačkoliv rozsahem menší než pozdější velké bitvy občanské války, ilustroval extrémní napětí panující v okolí Londýna v prvních měsících konfliktu. Deptford byl v té době strategickým bodem díky svým loděnicím a blízkosti k Temži. Royalistický výpad byl pravděpodobně motivován snahou narušit zásobovací linie nebo otestovat pevnost obranného prstence, který kolem metropole budovaly londýnské milice (London Trained Bands). Brutalita, s jakou parlamentaristé u Deptfordu zvítězili, vyslala jasný signál královu dvoru v Oxfordu. Thomas Fairfax, který se později stal vrchním velitelem armády nového typu (New Model Army), zde prokázal svou schopnost rychlé mobilizace a nekompromisního postupu. Masakr poražených vojáků však také prohloubil nenávist mezi oběma tábory a předznamenal krutý charakter nadcházejících let, kdy se sousedé obraceli proti sousedům. Z logistického hlediska bitva odhalila zranitelnost royalistického jezdectva v hustě zastavěných a bažinatých oblastech jižního břehu Temže. Oxfordští vojáci, odříznutí od svých linií, se ocitli v pasti mezi řekou a postupujícími posilami z vnitřního Londýna. Richard Cambrey, jehož rota sehrála v závěru střetu klíčovou roli, byl místními kronikáři oslavován jako obránce „londýnských bran“, což jen posílilo morálku měšťanů odhodlaných vzdorovat koruně. Dopad bitvy u Deptfordu se projevil i v následném opevňování Londýna. Po této zkušenosti začal Parlament s výstavbou rozsáhlého systému hradeb a pevnůstek, známého jako „Lines of Communication“. Deptford se stal jedním z jižních opěrných bodů, které měly zajistit, aby se už žádná královská jednotka nedostala tak blízko k srdci anglického obchodu a politické moci. Tato porážka tak de facto ukončila naděje royalistů na rychlé a snadné obsazení Londýna z jihu.