Bitva u Czarne

V roce 1627 vypracoval švédský kancléř Axel Oxtenstierna plán, jak obklíčit polské síly z východu a západu, přičemž západní část tvořily síly shromážděné v Německu. Záplavy na Visle však znemožnily, aby se 1 800 německých žoldáků pod velením Johanna Streiffa a Maximiliana Teuffela připojilo k armádě krále Gustava Adolfa, a 3 000 polských vojáků pod velením Stanislawa Koniecpolského se rozhodlo zaútočit na menší švédské síly u Czarne (Hammerstein). Poláci prorazili švédskou jízdu, která se pokoušela chránit nedokončené polní opevnění, ale byli odraženi palbou pěchoty a několik polských útoků selhalo, dokud nedorazily polské posily a neotočily průběh bitvy. Morálka Švédů klesla a němečtí žoldnéři se vzbouřili a zatkli své velitele. Vzbouřené švédské síly se poté dohodly, že se připojí k polské armádě, která se rozhodla postupovat proti hlavní švédské armádě Oxtenstierny.