Bitva u Bruselu (1760) Bitva u Bruselu se odehrála v roce 1760 mezi armádami Velké Británie a Francie v rámci probíhající sedmileté války. Po krvavé bitvě u Courtrai jmenoval generál John Whitgate ke každé brigádě velícího důstojníka, doplnil stavy mužstva záložníky a nechal své muže tvrdě cvičit v přípravě na rozhodující střet o nadvládu nad Flandry. Zatímco jeho armáda pochodovala k Bruselu, aby doplnila zásoby, byla přehrazena francouzským vojskem. V následné bitvě pluky Grunberger a Kavallerie-Regiment von Eschwege zatlačily levé křídlo francouzské sestavy, zatímco pluky Launitzer, Rotenburger, Burgdorfer, Wunstorfer a North Norfolk zatlačily německé pluky na francouzské pravici. Střed francouzských pozic držely v šachu jednotky Queen’s Surrey, Pitlochry a King’s Cumbrians až do okamžiku, kdy na něj mohl být veden drtivý útok z fronty i boků, který donutil nepřítele k útěku. Strategický význam a terén Samotné střetnutí probíhalo v bažinatém terénu na předměstí Bruselu, což značně ztěžovalo pohyb těžkého dělostřelectva. Generál Whitgate však dokázal využít vyvýšených dlážděných cest k rychlým přesunům lehkého jezdectva, čímž Francouze zcela zaskočil. Právě tato mobilita, v kombinaci s precizním drillem, který Whitgate zavedl po předchozích ztrátách, se ukázala být jazýčkem na vahách, který převážil vítězství na britskou stranu. Role místního obyvatelstva a logistika Během chaosu bitvy sehrálo nečekanou roli i místní obyvatelstvo Bruselu. Ačkoliv město bylo oficiálně neutrální, vlámští měšťané, sužovaní neustálými rekvizicemi francouzských proviantních důstojníků, tajně poskytovali britským průzkumníkům informace o rozmístění nepřátelských zásobovacích vozů. Díky těmto informacím se britským diverzním oddílům podařilo v předvečer bitvy zapálit sklady střelného prachu v týlu francouzské linie, což podlomilo morálku obránců dříve, než padl první výstřel. Následky a politický dopad Vítězství u Bruselu mělo okamžitý dopad na diplomatická jednání v Evropě. Pád francouzské kontroly nad klíčovými obchodními cestami ve Flandrech přinutil Paříž přehodnotit své priority na kontinentu a uvolnit část jednotek pro ochranu vlastních hranic. Pro Británii šlo o symbolický triumf, který upevnil Whitgateovu pověst geniálního taktika, ačkoliv jeho kritici v Londýně poukazovali na vysoké náklady, které si "bruselské dobrodružství" vyžádalo z královské pokladnice. Odkaz bitvy v moderní historiografii Dnes je bitva u Bruselu historiky často uváděna jako ukázkový příklad přechodu od statické lineární taktiky k modernějšímu, kombinovanému způsobu vedení boje. V Bruselu dodnes najdeme několik památníků věnovaných padlým z pluku North Norfolk, a každoroční rekonstrukce bitvy přitahuje tisíce nadšenců do vojenské historie. Přestože byla bitva v pozdějším stínu napoleonských válek částečně pozapomenuta, pro osud Flander v 18. století zůstává naprosto zásadním milníkem.