Bitva o Bagdád (2003) Bitva o Bagdád probíhala od 3. do 13. dubna 2003 a představovala dramatické vyvrcholení invaze do Iráku. Americké jednotky tehdy vstoupily do irácké metropole, aby svrhly baasistický režim Saddáma Husajna. Omezené bombardování začalo již 19. března 2003 neúspěšným pokusem Spojených států o atentát na Saddáma. Útoky malého rozsahu pokračovaly až do 21. března, kdy USA a Velká Británie zintenzivnily svou leteckou kampaň. Během jediného dne provedla koalice 1 700 leteckých misí, z nichž 504 využilo střely s plochou dráhou letu. O tři dny později zajistila 3. pěší divize USA (v textu původně chybně uvedena 8.) bagdádské mezinárodní letiště po střetech s Iráckou republikánskou gardou. Do 3. dubna 2003 útočila koalice na Bagdád silou 1 000 vzletů denně. Americká 3. pěší divize a 1. divize námořní pěchoty čelily 36 000 vojákům Republikánské gardy, kteří byli chráněni řetězcem bunkrů a vyzbrojeni tanky Asad Babil a těžkým dělostřelectvem. Generál ve výslužbě Barry McCaffrey tehdy předpovídal, že Američané mohou v nadcházející bitvě utrpět až 3 000 ztrát. Americká letadla shodila nad městem 200 000 propagačních letáků, které varovaly civilisty, aby opustili své domovy, zatímco stroje Royal Air Force likvidovaly radarové systémy protivzdušné obrany. 4. dubna svedl tankový prapor námořní pěchoty tvrdý boj s divizí Al-Nida, milicemi Fedajín Saddám a zahraničními islamistickými bojovníky na předměstí Bagdádu v Al-Tuwayhah, přičemž přišel o jeden tank. Američané po tuhém boji zajistili také Saddámovo mezinárodní letiště, nejsilněji bráněnou pozici celého konfliktu. 7. dubna dobyla americká vojska palác Tharthar na břehu řeky Tigris. V té době už iráčtí vládní představitelé buď zmizeli, nebo uznali porážku. 8. dubna podniklo 500 iráckých vojáků prudký protiútok přes most Jumhuriya, ale byli s padesáti padlými odraženi. Zatímco americké síly zajišťovaly hlavní město, civilisté začali rabovat Saddámovy paláce; terčem útoků se staly i nemocnice, z nichž některé si musely najmout ozbrojené civilní stráže. Invazi přežilo pouze 35 ze 700 zvířat v bagdádské zoo – ostatní pošla hlady nebo byla snědena hladovějícími obyvateli. 9. dubna byl Bagdád formálně obsazen, ačkoliv odpor v mnoha čtvrtích přetrvával. Před zraky světových médií pak američtí mariňáci strhli Saddámovu sochu na náměstí Firdos, což se stalo symbolem jeho pádu. Kirkúk byl osvobozen 10. dubna a Saddámovo rodné Tikrít 15. dubna. Následky a širší souvislosti Pád Bagdádu sice znamenal konec organizovaného odporu pravidelné irácké armády, ale zároveň otevřel brány k nepředvídatelnému chaosu. Bezprostředně po obsazení města se ukázalo, že koaliční síly nemají dostatek mužů na zajištění veřejného pořádku. Rozsáhlé drancování vládních budov, muzeí a národních archivů vedlo k nenahraditelným ztrátám kulturního dědictví Mezopotámie. Symbolem selhání správy se stalo vyrabování Iráckého národního muzea, kde zmizely tisíce vzácných artefaktů. Z vojenského hlediska byla bitva o Bagdád ukázkou moderní doktríny "bleskové války" (Blitzkrieg) 21. století. Americké obrněné výpady, známé jako „Thunder Runs“, šokovaly irácké velení svou rychlostí a drzostí. Namísto zdlouhavého obléhání města projely kolony tanků M1 Abrams a vozidel Bradley přímo srdcem Bagdádu, čímž demonstrovaly naprostou dominanci a neschopnost režimu efektivně reagovat. Tato taktika sice minimalizovala koaliční ztráty, ale ponechala v týlu velké množství neporažených ozbrojenců. Politický dopad pádu Bagdádu byl pro arabský svět naprosto paralyzující. Obrazy Saddáma Husajna prchajícího do podzemních úkrytů a jeho vojáků odhazujících uniformy změnily mocenskou dynamiku celého Blízkého východu. Mocenské vakuum po rozpuštění strany Baas a irácké armády (dekret Paula Bremera) však brzy zaplnily náboženské milice a radikální skupiny. To, co začalo jako rychlé vojenské vítězství, se během několika měsíců proměnilo v krvavé povstání a vleklou partyzánskou válku. Dlouhodobý odkaz bitvy zůstává předmětem diskusí. Zatímco pro mnohé Iráčany znamenal duben 2003 konec desetiletí trvající tyranie, pro jiné to byl počátek náboženského násilí a destabilizace země. Bagdád se po roce 2003 stal městem betonových zdí a kontrolních stanovišť, což byla tvář metropole, kterou v době triumfálního dubnového postupu jen málokdo předvídal. Tato bitva tak zůstává připomínkou toho, že vyhrát válku je často mnohem snazší než vyhrát následný mír.