Bitva u Arielu
Bitva u Arielu byla Pyrrhovým vítězstvím Seleukovců nad vzbouřenými židovskými Makabejci u Arielu v Samaří v roce 163 př. n. l. v rámci Makabejského povstání. Makkabejský vůdce Juda Makkabejský vedl armádu z Jeruzaléma, aby se postavil proti invazní seleukovské armádě pod velením Patrokla, ale Seleukovci měli výhodu obrany vyvýšeného terénu proti židovským rebelům, jejichž útoky na kopec byly odraženy s těžkými ztrátami. Makabejský byl zabit, když statečně vedl poslední odpor během ústupu židovské armády, ale přežilo dost židovských vojáků, aby se armáda mohla neporušená stáhnout na jih od Jeruzaléma, kde velení armády převzal Agathon Ezekiel.Pozadí
V roce 164 př. n. l. Makabejové, tradicionalistické židovské národně osvobozenecké hnutí vedené Judou Makabejským, triumfálně osvobodili judské hlavní město Jeruzalém a očistili Druhý chrám od pohanských idolů, než tam obnovili tradiční uctívání. Když byl Jeruzalém v židovských rukou, seleukovští vládci Judeje vyslali novou armádu o síle více než 2 000 vojáků pod velením Patrokla, aby napadla a znovu dobyla Judeu. Juda Makabejský vytvořil nové jednotky, aby posílil svou armádu, která se stále zotavovala z dobytí hlavního města. V naději, že zabrání Seleukovcům dosáhnout Jeruzaléma, vedl svou početnější armádu z města a táhl do Samaří, kam se po sezóně pochodů dostala seleukovská armáda; Makabejský byl posílen malou posádkou Jeruzaléma pod velením Jonatána Jakuba. Obě armády se setkaly v poušti u Ariel.
Bitva
Seleukovci zaujali silnou obrannou pozici na kopci s výhledem na bojiště a na svých křídlech rozmístili onagery, aby zajistili, že jakýkoli židovský útok bude odražen těžkými kameny. Makabejský rozkázal své armádě zaútočit na Seleukovce na třech místech, ale každý manévr musel zahrnovat útok do kopce proti seleukovským silám. Židé měli zpočátku na své straně momentum a přemohli první linii Seleukovců. Jak se však boj změnil v souboj zkušeností, začala se projevovat kvalita seleukovských vojáků oproti Maccabeovým, kteří byli zvyklí na partyzánskou válku, a Židé nebyli schopni způsobit masový ústup, jak si Maccabeus představoval. Židovské jednotky se začaly jedna po druhé stahovat a ústup několika židovských jednotek umožnil Seleukovcům obklíčit zbývající židovské jednotky z více stran. Nakonec se Makabeus smířil s blížící se porážkou a nařídil všem zbývajícím židovským jednotkám, aby zaútočily na Patroklovu jednotku královských peltastů a pokusily se zabít seleukovského generála. Židé byli poté obklíčeni Seleukovci a Makabeus a jeho zbývající stoupenci bojovali až do smrti.
Následky
Makkabeova smrt byla pro židovské hnutí za nezávislost velkým zklamáním, ale katastrofa byla nakonec odvrácena díky třem hlavním faktorům. Za prvé, dostatek židovských jednotek přežilo bez úhony, aby Makkabéové mohli přežít další den, přičemž zbytky armády se stáhly na jih od Jeruzaléma a jmenovaly Agathona Ezekiela svým novým generálem. Za druhé, Patroklos utrpěl tak těžké ztráty, že nebyl schopen pokračovat v postupu na nyní nebráněné město Jeruzalém. Za třetí, zatímco Agathon znovu vstoupil do Jeruzaléma a získal další síly pro svou věc, Patroklova armáda zůstala v Samaří, aniž by se vrátila na území Seleukovců, aby doplnila své ztráty, což Židům umožnilo dorazit oslabenou seleukovskou armádu v bitvě u Hazorey v roce 159 př. n. l.