Barnet G. Thornby: Střípky z historie 17. jihokarolínského pluku Barnet G. Thornby byl vojákem Konfederace, který během americké občanské války sloužil v řadách 17. jihokarolínského pěšího pluku. V září roku 1862 se účastnil krvavé bitvy u Antietamu, která se do historie zapsala jako nejtragičtější den amerických dějin. Thornbyho cesta k Antietamu nebyla náhodná. Jeho pluk byl zformován na počátku roku 1862 a tvořili jej především muži z okresů York, Chester a Lancaster. Tito vojáci, často farmáři bez předchozích zkušeností s bojem, byli vrženi do víru války v rámci brigády generála Nathana Evanse. Pod pálícím sluncem a v prachu pochodových cest se Thornby a jeho spolubojovníci museli rychle naučit disciplíně, která oddělovala přežití od jisté smrti. V osudný 17. září 1862 se Thornby ocitl v blízkosti městečka Sharpsburg. 17. jihokarolínský pluk zaujal pozici v centrální části bojiště, kde čelil drtivému tlaku jednotek Unie. Vzduch byl tehdy nasycen pachem síry a neustálým hvízdáním olověných kulek "minie". Právě zde, v otevřeném terénu a pod palbou dělostřelectva, se projevila neúprosná realita války, kdy se řady vojáků hroutily pod náporem, na který nebyl nikdo z nich připraven. Pro muže jako Thornby nebyla služba v armádě jen o velkých ideálech či politice, ale především o každodenním boji s hladem, nemocemi a únavou. Výstroj konfederačních vojáků byla v roce 1862 často v žalostném stavu; mnozí pochodovali bosí a jejich uniformy byly po měsících kampaně v severní Virginii potrhané. Přesto si tito muži zachovávali neuvěřitelnou houževnatost, poháněnou pocitem sounáležitosti se svými sousedy, kteří v řadách pluku bojovali po jejich boku. Ačkoliv se o samotném Thornbym dochovalo jen málo osobních detailů, jeho přítomnost u Antietamu jej spojuje s okamžikem, který navždy změnil směřování Spojených států. Bitva, ač takticky nerozhodná, poskytla prezidentu Lincolnovi politický prostor pro vydání Proklamace o osvobození otroků. Thornby a jeho 17. jihokarolínský pluk se po bitvě stáhli zpět za řeku Potomac, nesouce si s sebou nejen šrámy na těle, ale i vědomí, že se stali součástí dějinného zlomu, jehož ozvěny slyšíme dodnes.