Balduin V. Flanderský: Architekt flanderské moci Balduin V. Flanderský (1012 – 1. září 1067), známý pod přídomky „Zbožný“ či „Ostrovní“, byl flanderským hrabětem v letech 1035 až 1067. Na trůnu vystřídal svého otce Balduina IV. a stal se jedním z nejvlivnějších evropských vládců své epochy. Jeho vláda představovala období stability a nebývalého diplomatického rozmachu Flander. Životopis a rodinné vazby Balduin se narodil v Arrasu jako syn hraběte Balduina IV. Významně posílil prestiž svého rodu sňatkem s Adélou Francouzskou, dcerou krále Roberta II. Z tohoto svazku vzešli tři klíčoví potomci: následník Balduin VI., dcera Matylda (budoucí anglická královna) a Robert I., zvaný Fríský. Balduinova politika byla směsicí vojenské síly a obratné diplomacie; mezi lety 1046 a 1056 se spojil s lotrinským vévodou Gottfriedem Vousatým v odboji proti císaři Svaté říše římské Jindřichu III. Zároveň poskytl azyl vyhnané Emmě Normandské v Bruggách a svou nevlastní sestru provdal za Tostiga Godwinsona, bratra posledního saského krále Anglie. Regent Francie a strážce koruny Vrcholem Balduinova politického vlivu bylo období mezi lety 1060 a 1067, kdy zastával úřad regenta Francouzského království. Po smrti krále Jindřicha I. byl pověřen ochranou a výchovou svého nezletilého synovce, budoucího krále Filipa I. Tímto krokem se Balduin stal de facto nejmocnějším mužem v západoevropské politice, neboť ovládal nejen bohaté Flandry, ale skrze regentství i osud francouzské koruny. Normanský vpád a vazby na Anglii Balduin hrál také zásadní, byť nepřímou roli v dobytí Anglie Normany v roce 1066. Jeho dcera Matylda Flanderská se provdala za Viléma, vévodu normandského, později známého jako Vilém Dobyvatel. Přestože Balduin jako regent Francie zachovával oficiální neutralitu, jeho tichá podpora a rodinné spojenectví poskytly Vilémovi nezbytné zázemí a legitimitu pro jeho ambiciózní invazi přes kanál La Manche. Hospodářský rozkvět a odkaz Kromě vysoké politiky se Balduin V. zapsal do dějin jako reformátor a zakladatel měst. Podporoval rozvoj obchodních center a nechal vybudovat síť kanálů, které položily základy budoucí prosperity flanderského soukenictví. Jeho snaha o opevnění hranic a budování pevností mu vynesla přídomek „Ostrovní“, neboť se říkalo, že díky svým opevněním a vodním příkopům udělal z Flander nedobytný ostrov. Zemřel v roce 1067 a byl pohřben v Lille, městě, které sám pomáhal vybudovat.