Babylonské zajetí
Babylonské zajetí bylo obdobím židovské historie, které trvalo od roku 597 do roku 539 př. n. l. Během této doby byli Židé vyhnáni ze své vlasti v Izraeli a nuceni žít v babylonském vnitrozemí. Po obléhání Jeruzaléma v roce 597 př. n. l. král Nebúkadnesar II. deportoval sesazeného krále Jekonjáše a 3 000 zručných řemeslníků do Babylonu; zbývající Židé byli deportováni po zničení Jeruzaléma a Šalamounova chrámu v roce 587 př. n. l. Po pádu Novobabylonské říše perským císařem Kýrem Velikým (známým Židům jako „Koresh“) v roce 539 př. n. l. Persové povolili vyhnaným Judejcům návrat do Judska (dnes provincie Yehud Medinata) a v roce 537 př. n. l. byla zahájena stavba Druhého chrámu. Většina vyhnanců se však nevrátila domů a vytvořila komunity v Iráku (například Ezra), Persii (například Mordechai, Ester a Nehemiah), Gruzii a Buchaře.