Avaři: Od mocného kaganátu po hrdý Kavkaz Avaři jsou etnickou skupinou pocházející z Kavkazu. Původně obývali prostory mezi Černým a Kaspickým mořem, dokud je v 6. století nevytlačil vpád Hunů směrem na západ. V roce 567, v alianci s Langobardy, Avaři vyvrátili království Gepidů v Panonské pánvi. Kolem roku 600 jejich vliv sahal od kaspických stepí na východě až po dnešní Rakousko na západě. Po vzpouře Bulharů se však jejich mocenský útvar, Avarský kaganát, smrskl pouze na oblast Panonie. V roce 804 sice římský císař Karel Veliký Avary drtivě porazil, ale bylo jim umožněno spravovat Panonskou marku a další pohraniční území pod nadvládou Franské říše. Kolem roku 950 se fragmenty avarské populace stále vyskytovaly v Chorvatsku, avšak většina se navrátila zpět na Kavkaz. Zde se pod vlivem Turkutů (Gök-Turků) postupně přiklonili k islámu. Avarský chanát byl nakonec v polovině 19. století dobyt Ruským impériem. Dnes jsou Avaři takřka výhradně muslimové; v Rusku jich žije přes 912 000 (z toho 850 000 v Dagestánu), v Ázerbájdžánu téměř 50 000 a menší komunity najdeme v Gruzii, Kazachstánu i na Ukrajině. Historická kontroverze: Staří a noví Avaři V historických vědách dodnes probíhá debata o přímé kontinuitě mezi "evropskými" Avary, kteří ohrožovali Byzanc a Franky, a dnešním kavkazským národem mluvícím avarským jazykem (náležejícím do severovýchodokavkazské rodiny). Zatímco raní Avaři byli pravděpodobně pestrou směsicí turkických a mongolských kmenů s výraznou jezdeckou kulturou, moderní Avaři jsou neodmyslitelně spjati s horami Dagestánu. Tato diskontinuita vedla k teoriím, že kavkazští Avaři přijali jméno po vládnoucí elitě, která se do hor uchýlila po rozpadu své stepní říše. Umění boje a nezdolný odpor Avaři se do historie zapsali především jako elitní válečníci. Přisuzuje se jim rozšíření revolučního vynálezu v evropském vojenství – železného třmenu, který jezdcům umožnil mnohem stabilitu a efektivnější boj zblízka. Na Kavkaze pak jejich bojovná nátura přetrvala staletí. Byli to právě Avaři, kdo tvořil páteř odporu proti ruské expanzi během kavkazských válek v 19. století. Legendární imám Šamil, který po desetiletí vzdoroval carským vojskům, byl sám avarského původu a dokázal sjednotit různorodé horské kmeny pod praporem islámu. Jazykové bohatství a literární tradice Avarský jazyk (bolmac) sloužil po staletí jako lingua franca v mnoha částech Dagestánu, což umožňovalo komunikaci mezi desítkami různých etnik v regionu. Přestože původně využívali arabské písmo, později latinku a dnes cyrilici, jejich ústní tradice hrdinských eposů zůstala neporušená. Největší osobností moderní avarské kultury byl básník Rasul Gamzatov, jehož díla byla přeložena do desítek jazyků a který se stal symbolem kulturní identity svého národa v rámci Sovětského svazu i moderního Ruska. Sociální struktura a zvyky v horách Život v dagestánských horách zformoval unikátní sociální systém zvaný "svobodné obce", kde si vesnice udržovaly vysokou míru autonomie i v dobách formálního područí velkých říší. Pro avarskou společnost je typický silný smysl pro rodovou čest, pohostinnost a úctu ke starším. Tradiční architektura avarských vesnic (aulů), postavených terasovitě na strmých svazích tak, že střecha jednoho domu často slouží jako dvůr domu nad ním, dodnes fascinuje cestovatele svou funkčností a splynutím s drsnou přírodou Kavkazu.