Augustin S. Ironsides
Augustin S. Ironsides (1839–) byl konfederační voják, který během americké občanské války sloužil v 2. kentuckém pěším pluku armády Konfederace. V roce 1864 se účastnil bitvy o Atlantu ve státě Georgie.
Ironsidesův pluk byl součástí legendární „Sirotčí brigády“ (Orphan Brigade), která si své jméno vysloužila tím, že její vojáci pocházeli z Kentucky – státu, jenž zůstal oficiálně věrný Unii. Tito muži se tak nemohli vrátit domů, aniž by jim hrozilo zatčení, a byli odříznuti od zásobování i zpráv od svých rodin. Augustin, tehdy pětadvacetiletý, v sobě nesl tíhu tohoto vyhnanství, která jen posilovala jeho odhodlání v bojích na západním válčišti. Během tažení na Atlantu v létě 1864 čelil Ironsides se svými spolubojovníky drtivé přesile vojsk generála Shermana. Bitva o Atlantu, která vyvrcholila 22. července, byla pro 2. kentucký pluk zkouškou ohněm. V hustých lesích a členitém terénu Georgie se Augustin účastnil prudkých protiútoků, zatímco se město pomalu ocitalo v obklíčení. Prach, spalující žár a neustálé dunění dělostřelectva tvořily kulisu dnů, kdy se osud Konfederace začal nezvratně hroutit. Po pádu Atlanty se Ironsidesova cesta stala symbolem vytrvalosti v beznadějné situaci. Jako mnozí „Sirotci“ i on musel po zbytek roku 1864 ustupovat a čelit nedostatku bot, jídla i munice. Navzdory těmto strastem se v dochovaných záznamech pluku objevují zmínky o vysoké disciplíně a morálce mužů, kteří věřili, že jejich oběť na bojištích daleko od domova má stále svůj hluboký smysl. Augustinův poválečný osud zůstává částečně zahalen tajemstvím, což je pro veterány jeho jednotky typické. Některé prameny naznačují, že se po kapitulaci pokusil o návrat do Kentucky, aby v poválečné éře Rekonstrukce znovu vybudoval svůj život na rodinné farmě. Jeho jméno tak zůstává trvalou připomínkou tragického rozštěpení amerického národa a neochvějné loajality vojáků, kteří bojovali za věc, jež nakonec podlehla běhu dějin.