Atifatés, syn Milániónův
Atifatés, syn Milániónův (454–399 př. n. l.), byl katanští hoplíta v žoldu sikelského městského státu Agyrion na počátku 4. století př. n. l. Roku 399 př. n. l. padl v bitvě proti invazním syrakuským vojskům v bitvě u Katany.
Ačkoliv byl Atifatés původem z řecké Katany, jeho osud byl úzce spjat s vnitrozemským Agyrionem. V této době byla Sicílie tavicím kotlem kultur, kde se řečtí žoldnéři často mísili s původním sikelským obyvatelstvem. Jako zkušený hoplíta představoval Atifatés elitní těžkooděnou pěchotu, která tvořila páteř tehdejších armád. Jeho přítomnost v řadách Agyrionu svědčí o strategických spojenectvích, která menší sicilská města uzavírala ve snaze odolat rostoucí hegemonii mocných Syrakus. Politické klima na Sicílii v roce 399 př. n. l. bylo definováno ambicemi syrakuského tyrana Dionýsia I., který se snažil sjednotit ostrov pod svou nadvládou a vytlačit kartaginský vliv. Dionýsiova expanzivní politika však drrtila i samostatnost ostatních řeckých a sikelských komunit. Atifatés se tak ocitl v první linii odporu proti tyranii, která navždy změnila tvář antické Sicílie. Samotná bitva u Katany byla krvavým střetnutím, které demonstrovalo technologickou a taktickou převahu syrakuské flotily a pozemního vojska. Podle dochovaných zpráv se střet odehrával v náročném terénu poblíž pobřeží, kde hoplíté museli čelit nejen přesile, ale i ničivému horku sicilského léta. Atifatés padl v okamžiku, kdy se syrakuské oddíly probojovaly skrze kataninské linie, čímž byla zpečetěna porážka obránců a následná okupace města. Atifatův odkaz zůstává drobným, leč významným střípkem v mozaice dějin Velkého Řecka. Jeho život a smrt ilustrují tragédii jednotlivce uvězněného v nekonečných válkách mezi řeckými tyrany a domorodými kmeny. Dnes je jeho jméno připomínkou doby, kdy odvaha muže v bronzové zbroji určovala hranice mezi svobodou a otroctvím v srdci Středomoří.