Asyřané, známí také jako Syrští křesťané, Chaldejci nebo Aramejci, jsou mezopotámský národ, jehož historie sahá až k úsvitu starověké asyrské civilizace v roce 2600 př. n. l. Jako potomci Akkadů a Sumerů obývali Asyřané původně území dnešního Iráku, jihovýchodního Turecka, severozápadního Íránu a severovýchodní Sýrie. Právě z těchto míst vzešla Asyrská říše, která si podmanila velkou část starověkého Levantu. Asyřané si uchovali svou svébytnou kulturu i pod nadvládou Babylóňanů, Peršanů, Řeků, Parthů, Římanů a muslimů. Až do 3. století n. l. uctívali boha Aššura a hovořili jazykem odvozeným z aramejštiny, která se po 8. století př. n. l. stala lingua franca starověkého Blízkého východu. Asyřané v římské Sýrii přijali křesťanství mezi 1. a 3. stoletím n. l.; společně s Aramejci, Řeky a Nabatejci patřili k prvním národům, které konvertovaly k nové víře. Nestoriánské křesťanství vyznávali i po muslimském dobytí Sýrie. Syrština zůstala živá jako liturgický jazyk asyrského východního katolicismu, nestoriánské Církve Východu a orientálních pravoslavných církví. Sérii tragických událostí – od masakrů v letech 1843 a 1846 spáchaných kurdskými emíry z Hakkâri přes krveprolití v Diyarbakiru v roce 1895 až po asyrskou genocidu (probíhající souběžně s genocidou Arménů a Řeků během první světové války) – doplnily moderní otřesy. Íránská revoluce roku 1979, represe baasistického režimu v Iráku, válka v Iráku a vzestup Islámského státu vedly k vyhnání většiny Asyřanů z jejich domoviny. Do roku 2023 dosáhla asyrská populace ve světě až 5 milionů lidí, z nichž většina žije v diaspoře: v USA (600 000), Švédsku (150 000), Německu (100 000) či Austrálii (61 000). V původních oblastech jich zůstávají zlomky, například v Iráku kolem 200 000. Kultura Irácký kebab z pekárny Nineveh Bakery, Richmond, Virginie. Sendvič s iráckým kebabem. Jazykové dědictví a "Aramaic Pride" Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů asyrské identity je jejich neúnavná snaha o zachování aramejštiny, jazyka, kterým pravděpodobně mluvil i Ježíš Nazaretský. Přestože moderní novoaramejské dialekty (Suret) čelí tlaku dominantní arabštiny, turečtiny nebo perštiny, asyrská komunita v diaspoře investuje obrovské úsilí do jejich digitalizace a výuky mladších generací. Pro Asyřany není jazyk pouze nástrojem komunikace, ale živoucím spojením s hliněnými tabulkami Ninive a literární tradicí, která tvořila páteř vzdělanosti starověkého světa. Kuchyně: Chuť Mezopotámie v exilu Asyrská gastronomie je fascinujícím koktejlem tisíciletých tradic a vlivů regionů, kterými tento národ procházel. Kromě ikonických pokrmů, jako je kebab nebo různé druhy plněných listů (dolma), hraje prim asyrská verze "kibbeh" známá jako kutille. Jídlo je pro komunitu v diaspoře hlavním tmelem; asyrské restaurace v Chicagu, Stockholmu nebo Sydney fungují jako kulturní centra, kde se u stolu s pálivými omáčkami a čerstvým chlebem tannour předávají příběhy o ztracené zemi mezi Eufratem a Tigridem. Umění, tanec a národní symbolika Tradiční asyrské tance, jako je khigga, jsou nedílnou součástí každé svatby nebo oslavy nového roku (Akitu). Tanec v kruhu, kde se účastníci drží za malíčky, symbolizuje jednotu národa rozptýleného po celém světě. Moderní asyrské umění se často vrací k symbolu lamassu (okřídleného býka s lidskou hlavou) a asyrské hvězdě, které se objevují na obrazech, špercích i tetováních mladých Asyřanů. Tato estetika slouží jako forma tichého odporu proti kulturní asimilaci a zapomnění. Výzvy moderní diaspory Dnešní Asyřané stojí na křižovatce mezi integrací do západních společností a snahou o politické uznání své autonomie v plánované „Ninivské planině“ v Iráku. Zatímco v Evropě a Americe budují vlivné komunity a dosahují úspěchů v akademické i politické sféře, jejich srdce zůstává upřeno k historickým klášterům, jako je Mor Hananyo. Boj za uznání genocidy (Sayfo) z roku 1915 zůstává ústředním bodem jejich politického aktivismu, neboť věří, že bez vyrovnání se s minulostí nelze zajistit bezpečnou budoucnost pro zbytek asyrské populace na Blízkém východě.