Asyrská církev Východu: Dědictví starověké Mezopotámie Asyrská církev Východu je nestoriánská křesťanská církev, jejíž kořeny i současné působení pevně tkví v oblasti Blízkého východu a Indie. Formálně vznikla v roce 1552 v důsledku hlubokého rozkolu uvnitř původní nestoriánské církve. Zatímco jedna frakce se tehdy rozhodla pro unii s katolickým Římem, Asyrská církev si uchovala svou svébytnou nestoriánskou teologii. Jako svůj liturgický jazyk používá syrštinu (dialekt aramejštiny) a většina jejích věřících jsou etničtí Asyřané. Církev spravuje arcidiecézi v Indii a její hlavní blízkovýchodní jádro se rozkládá v severním Iráku, jihovýchodním Turecku, severovýchodní Sýrii a severozápadním Íránu. Duchovním a administrativním centrem je dnes irácký Irbíl. V desátých letech 21. století se počet jejích členů odhadoval na 323 300. Historická hloubka a cesta do exilu Historie této církve je fascinujícím příběhem přežití. Ačkoliv moderní schizma nastalo v 16. století, duchovní identita církve navazuje na rané křesťanství v Perské říši. Po staletí byla tato církev známa jako „církev mučedníků“, protože existovala pod nadvládou sásánovských králů i muslimských chalífů. Právě její izolace od byzantského a římského světa umožnila rozkvět unikátní liturgie a specifické kristologie, která klade důraz na oddělenost lidské a božské podstaty v Kristu, což je základní rys nestoriánství. Misijní expanze po Hedvábné stezce Málokdo si uvědomuje, jak obrovský vliv měla tato církev ve středověku. Její misionáři putovali po Hedvábné stezce až do nitra Číny a Mongolska dávno předtím, než se tam objevili první evropští cestovatelé. Důkazem tohoto vlivu je slavná „Nestoriánská stéla“ v Si-anu z roku 781, která popisuje příchod křesťanství do Číny. Tato neuvěřitelná schopnost kulturní adaptace umožnila církvi zapustit kořeny i v indické Kérale, kde dodnes funguje jako Chaldejská syrská církev Indie. Jazyk Ježíše Krista v moderní době Jedním z nejcennějších pokladů Asyrské církve Východu je používání syrštiny při bohoslužbách. Syrština je literární formou aramejštiny – jazyka, kterým hovořil sám Ježíš Nazaretský. Pro věřící nejde jen o rituální nástroj, ale o živé spojení s apoštolskou tradicí. V posledních desetiletích se však tato lingvistická kontinuita ocitla v ohrožení v důsledku masové emigrace Asyřanů na Západ, kde se mladší generace v diaspoře stále častěji přiklánějí k angličtině nebo švédštině. Odolnost tváří v tvář moderním tragédiím a 21. století přinesla církvi nesmírné utrpení, zejména během asyrské genocidy (Sayfo) za první světové války a nedávného řádění tzv. Islámského státu. Mnoho historických klášterů a vesnic v pohoří Hakkari nebo na pláních Ninive bylo zničeno. Přesto se církev v roce 2015 symbolicky vrátila ke svým kořenům, když přenesla sídlo patriarchátu z Chicaga v USA zpět na Blízký východ, do iráckého Irbílu. Tento krok je vnímán jako silný signál naděje a odhodlání asyrského lidu setrvat ve své historické vlasti.