Aso Koretoyo: Železný mnich z Higo Aso Koretoyo (阿蘇 惟豊, 1492 – 24. ledna 1539) byl japonský daimjó období Sengoku a nejvyšší kněz (daigúdži) chrámu Aso-Kudžú. Jako druhý syn Asa Korenoriho zdědil mocenské postavení po smrti svého bratra Korenagy. Skrze sérii agresivních tažení proti klanům Ótomo, Kamači a Sagara ovládl Koretoyo většinu centrálního Kjúšú. Byl to výjimečně schopný válečník a oddaná náboženská postava. Díky své těžké zbroji a impozantní postavě si vysloužil přezdívku „Železný mnich“. Velkou část jeho vojsk a poradců tvořili příslušníci místních sekt sóhei (bojovní mniši) a jamabuši (horští poustevníci). Během tažení proti klanu Sagara dosáhl Koretoyo působivého vítězství u Jamae, čímž donutil své nepřátele k spojenectví s klanem Šimazu. Zpočátku byl Koretoyo schopen Šimazům vzdorovat, což potvrdil taktickým vítězstvím v bitvě u vodopádů Sogi. Avšak početní převaha nepřítele, nedostatek zdrojů a neustálá potřeba potlačovat povstalecké prvky v provincii Higo jej nakonec donutily ustoupit do jeho horského hradu. Tam padl v boji proti silám Šimazu Takahisy. Jeho nástupcem se stal syn Koremasa, který se stal vazalem klanu Šimazu. Životopis Mládí a vzestup k moci Jako mladší syn Asa Korenoriho nebyl původně určen k vládě. Dědicem byl jeho bratr Korenaga, který se měl oženit s dcerou Kikučiho Šigetoma, aby spojil oba rody. Koretoyo byl mezitím ustanoven nejvyšším knězem (daigúdži) rodového chrámu. Osud se však obrátil v roce 1513, kdy Korenaga (tehdy již užívající jméno Taketsune) podlehl horečce. Korenori jmenoval dědicem Koretoya a zaslíbil mu i bratrovu snoubenku, Kikuči Konomi. Po otcově smrti v roce 1516 (následkem pádu z koně) Koretoyo upevnil svou pozici. Unikátním způsobem integroval náboženské stoupence a bojovné mnichy do struktury své armády, čímž vytvořil vojsko s vysokou morálkou a fanatickou oddaností. Sjednocení provincie Higo Poté, co sňatkem s Konomi zajistil své západní křídlo, vyrazil proti klanu Ótomo na východě. Využil vnitřní krize nepřátelského rodu a za úplatek uzavřel mír, aby mohl obrátit pozornost k pacifikaci loajalistů rodu Kikuči v Higo. V létě 1527 porazil klan Kamači v sérii střetnutí u řeky Kikuči a Otsujamy. Při návratu neváhal demonstrovat svou moc vypálením chrámu Renge-in Tandžó-dži, sídla konkurenční sekty sóhei. Konflikt s klanem Sagara vyvrcholil roku 1531. Koretoyo vtrhl do jižního Higo a po dobytí Jacušira se ocitl v obklíčení u Jamae. Tehdy pronesl svá slavná slova: „Útěk znamená přiznat porážku, aniž bychom jí čelili. To je největší potupa ze všech.“ Překvapivým útokem z kopce Jakušijama rozprášil přesilu nepřítele a prohlásil se „Pánem centrálního Kjúšú“. Válka se Šimazu a pád Vzestup Asa Koretoya neunikl Šimazu Takahisovi, ambicióznímu vládci provincie Sacuma. Po porážce klanu Itó vtrhl Takahisa roku 1535 do Higo s armádou čítající 15 000 mužů. Koretoyo, disponující pouze třetinou sil, svedl brilantní bitvu u vodopádů Sogi, kde nočním přepadem přes řeku Sendai způsobil Šimazům těžké ztráty. Vítězství však bylo jen dočasné. Zatímco Šimazu doplňovali stavy, Koretoyo byl vyčerpáván neustálými vzpourami. V roce 1538 byl obklíčen na hradě Aso. Hlad a neustálé útoky zlomily obranu, která se v posledních hodinách smrskla na pouhou hrstku věrných mnichů. 24. ledna 1539, když nepřátelé pronikli do horního patra citadely, spáchal Koretoyo spolu se svou ženou rituální samovraždu (seppuku). Historické souvislosti a odkaz Koretoyova vláda představuje fascinující syntézu duchovní a světské moci. Na rozdíl od mnoha jiných daimjóů, kteří se snažili omezit vliv klášterů, Koretoyo moc chrámu Aso-Kudžú přímo využil jako pilíř své státní správy. Jeho schopnost mobilizovat jamabuši mu poskytovala neocenitelnou výhodu v horském terénu centrálního Kjúšú, kde tito mniši působili jako vynikající průzkumníci a partyzánští bojovníci. Přezdívka „Železný mnich“ pravděpodobně nereflektovala pouze jeho fyzickou konstituci a zbroj, ale i jeho neústupnou povahu a „železnou“ disciplínu, kterou vyžadoval od svých poddaných. Historické prameny naznačují, že Koretoyo byl jedním z prvních lokálních vládců v této oblasti, kteří systematicky budovali síť horských opevnění (jamadžiro) k monitorování pohybu nepřítele, což se mu stalo osudným až v momentě, kdy byl zcela odříznut od zásobování z úrodných nížin. Tragédie rodu Aso spočívala v geografické poloze. Provincie Higo byla strategickým uzlem Kjúšú, o který měly zájem všechny velké klany (Ótomo ze severu, Šimazu z jihu). Koretoyo se pokoušel o nemožné – vytvořit nezávislý teokraticko-vojenský stát uprostřed mlýnských kamenů mocnějších sousedů. Jeho smrtí skončila éra nezávislosti rodu Aso jako suverénních vládců, ačkoliv rod jako takový přežil jako vazal vítězných Šimazu. Dnes je Aso Koretoyo v prefektuře Kumamoto vnímán jako tragický hrdina a ochránce tradic. Svatyně Aso, s níž byl jeho rod úzce spjat, dodnes připomíná jeho odkaz. Bitva u vodopádů Sogi je pak v japonské vojenské historii uváděna jako učebnicový příklad toho, jak může disciplinovaná menšina využít momentu překvapení a terénu proti drtivé početní převaze.