Ašina Morikijo Ašina Morikijo (蘆名 盛舜, 1490 – 21. listopadu 1573) byl jedním z nejvýznamnějších daimjóů v Japonsku během bouřlivého období Sengoku. Jako dědic mocného klanu Ašina vládl panství Aizuwakamacu v dnešní prefektuře Fukušima. Pod jeho vedením vzrostla autorita rodu natolik, že se stal jedním z nejvlivnějších a nejmocnějších klanů v celém regionu Tóhoku. Morikijo se již v mládí projevil jako mimořádně schopný vojevůdce. Vedl úspěšné války proti svým severním i jižním rivalům a rozšířil svůj vliv nad velkou částí jižního Tóhoku. Uzavřením strategických spojenectví s Uesugim Kenšinem a Nikaidóem Terujukim položil základy tzv. Tóhocké aliance. S touto podporou pronikl dále na jih do severního Kanta, zejména do provincií Hitači a Šimocuke, a to na úkor klanu Satake. Morikijo byl mistrem diplomatické rovnováhy; spojenectví neuzavíral jen pro zajištění vlastních hranic, ale i pro udržení regionální stability. Často své spojence obratně stavěl proti sobě, aby zajistil, že žádný z nich nezíská nad ostatními převahu. Tuto stabilitu však později ohrozil strmý vzestup klanu Nanbu pod vedením Nanbu Harumasy. Ačkoliv se Morikijovi podařilo klan Nanbu odrazit v bitvě u Nakadžimy, následná mírová smlouva byla pro severský klan výhodnější. Přesto se Morikijovi podařilo garantovat bezpečnost severní hranice své říše. Jako proslulý šermíř a stratég si vysloužil přezdívku „Vlk z Aizu“. Přestože jeho pověst stála především na úspěších z počátku vlády, za jeho největší přínos jsou považována dlouhá léta, která strávil mentorováním a raděním svému synovi Motoudžimu. Právě z tohoto období pochází většina jeho slavných citátů. Morikijo zemřel v roce 1573 během pouti do Nikkó, kde se nachází svatyně Futarasan. Biografie Raný život Morikijo se narodil v Aizuwakamacu roku 1490 jako syn Ašiny Moritaky a vnuk Moriakiry a Uesugiho Fusasady. Své mládí strávil jako učedník kannušiho (神主, „pána boha“), osoby zodpovědné za údržbu šintoistické svatyně Hagurosan Junokami na okraji města. V důsledku eskalujících sporů mezi jeho otcem a starším bratrem Morišigem však v Aizu vypukla občanská válka. Morišige byl otcem poražen a uprchl pod ochranu Date Hisamuneho, ačkoliv mu byl později návrat do rodiny umožněn. Po Moritakově smrti v roce 1518 převzal vedení klanu Morišige. V rámci spojenectví s klanem Date asistoval Morišige při tažení proti Mogami Jošifusovi, které vedl Date Tanemune. Morišige však v roce 1521 náhle zemřel ve věku pouhých čtyřiceti let, čímž zůstal Morikijo jediným mužským dědicem rodu. Morikijo opustil své kněžské místo a vrátil se do Aizuwakamacu, aby převzal rodové dědictví. Díky úsilí jeho předchůdců se klan Ašina již transformoval v plnohodnotný rod daimjóů (s vyšší autonomií oproti dřívější pozici šugo). V témže roce se mu narodil syn Moriudži, kterého později strategicky oženil s dcerou Tanemuneho, aby upevnil vazby s klanem Date. Díky příbuzenskému vztahu s Uesugim Fusasadou udržoval Morikijo dobré vztahy i s klany Nagao a Uesugi. Se zajištěnými hranicemi na severu a západě začal Morikijo vyvíjet tlak na jižní sousedy, zejména klany Mutsu-Hatakeyama, Iwaki a Tamura. Zajištění jižního Mutsu Sérií menších potyček a nájezdů Morikijo demonstroval své strategické nadání. Rychle získal převahu nad rivaly, kteří mu sice početně dokázali konkurovat, ale kvůli Morikijovu neustálému manévrování a napadání se nikdy nedokázali sjednotit. I když v roce 1526 utrpěl drobný neúspěch, když Iwaki Šigetaka přepadl vojska Ašina u jezera Sakura, brzy našel spojence v Nikaidóovi Terujukim, vládci distriktu Iwase. Zatímco Terujuki vedl svá vojska proti klanu Iwaki, Morikijo se mohl plně soustředit na klany Tamura a Hatakeyama. Toto rozdělení sil se brzy vyplatilo – Morikijo opakovaně porážel síly Hatakeyamů a vytlačoval je na sever. Klan Tamura, odříznutý od posil z jihu, se neodvážil k přímému útoku na území Ašina. Mezitím Terujuki porazil klan Iwaki v bitvě u Miwamači Nakadera a dobyl jejich sídelní město. Morikijo pokračoval v postupu na sever a po sérii dalších střetů porazil Hatakeyamu Jošiudžiho v bitvě u řeky Abukuma. Přestože plánoval obléhání hradu Nihonmacu, musel jej odložit kvůli únavě vojska a novým nájezdům klanu Tamura na jihu. Terujuki mu však opět přispěchal na pomoc a společně klan Tamura drtivě porazili v bitvě u Tenei. S pacifikovaným jihem se Morikijo vrátil k Nihonmacu a počátkem roku 1530 hrad úspěšně dobyl. V téže době jeho spojenec Terujuki podrobil klan Sóma, čímž byla nadvláda aliance dokonána. Správa panství a hospodářský rozmach Po vojenském zajištění regionu se Morikijo soustředil na vnitřní konsolidaci svého panství. Aizuwakamacu se pod jeho vládou proměnilo z pouhé vojenské bašty v prosperující obchodní centrum. Zavedl reformy v zemědělství, zejména v systému zavlažování rýžových polí, což vedlo k výraznému zvýšení výnosů a tím i stability klanových financí. Podporoval také řemeslnou výrobu, zejména kovářství a lakýrnictví, které se později stalo pro oblast Aizu typickým. Kulturní odkaz a duchovní život Navzdory své pověsti neohroženého válečníka Morikijo nikdy zcela nezapomněl na svá léta strávená v šintoistické svatyni. Do správy klanu vnesl silný etický kodex vycházející z kombinace šintoismu a rodícího se bušidó. Byl znám jako patron umění, zejména divadla Nó a čajového obřadu, které vnímal jako nástroje k disciplíně mysli svých vazalů. Jeho hluboká spiritualita se projevovala v častých darech místním chrámům a svatyním, čímž si získal neochvějnou loajalitu i mezi prostým lidem. Předání moci a role mentora V pozdějších letech Morikijo postupně předával otěže moci svému synovi Moriudžimu. Neodešel však do ústraní, ale přijal roli „stínového vládce“ (ógosho). Jeho rady byly klíčové v dobách, kdy se politická mapa Japonska začala radikálně měnit s příchodem nových ambiciózních vojevůdců. Morikijo zdůrazňoval, že skutečná moc daimjóa netkví v ostří jeho meče, ale v prosperitě jeho lidu a pevnosti jeho charakteru. Poslední cesta a odkaz Jeho smrt v roce 1573 znamenala konec jedné éry pro klan Ašina. Morikijo zemřel přesně tak, jak žil – na cestě za duchovním poznáním. I když klan Ašina v pozdějších desetiletích podlehl tlaku klanu Date pod vedením ambiciózního Masamuneho, Morikijův odkaz jakožto spravedlivého a prozíravého vládce zůstal v legendách provincie Fukušima živý dodnes. Je připomínán jako symbol nezávislosti a hrdosti regionu Tóhoku.