Klan Ašikaga Rod Ašikaga byl významný samurajský klan odvozující svůj původ od větve klanu Minamoto. Jejich kořeny sahají do provincie Šimocuke, odkud se v roce 1336 vydali na cestu k moci a ovládli kamakurský šógunát. Mezi lety 1336 a 1573 pak šógunát Ašikaga pevnou rukou vládl celému Japonsku. Během války Genpei stáli na straně rodu Minamoto, což vedlo k jejich porážce v roce 1181 vojsky klanu Hiraizumi Fudžiwara. Historie Vzestup rodu Ašikaga započal v městečku Ašikaga v provincii Šimocuke. Během války Genpei profitovali ze spojenectví a obchodních vazeb s kamakurskou větví rodu Minamoto. V roce 1181 se však stali terčem invaze klanu Hiraizumi Fudžiwara, který na jejich území vedl zástupnou válku proti rodu Minamoto v rámci širšího mocenského boje. Navzdory této porážce si klan uchoval značný vliv i po pádu Fudžiwarů. Zlomový okamžik nastal v roce 1333, kdy ambiciózní Ašikaga Takauidži pomohl císaři Go-Daigovi svrhnout regenty rodu Hódžó. Spojenectví s trůnem však nemělo dlouhého trvání – Takauidži se proti císaři brzy obrátil a následujícího roku rozdrtil jeho armádu v bitvě u Minatogawy. V roce 1336 byl oficiálně vyhlášen šógunát Ašikaga. Takauidži se stal prvním šógunem, ale jeho vláda byla poznamenána vnitřními konflikty. Po nepokojích éry Kannó (1349–1351) musel čelit výzvě vlastního bratra Tadajošiho i silám Jižního dvora věrným císaři. Ještě před koncem století se však klanu podařilo zabezpečit Kjóto a zlikvidovat své odpůrce. Dynastie vládla až do roku 1573, kdy Oda Nobunaga sesadil posledního šóguna Jošiakiho Ašikagu. Kulturní rozkvět a zenový vliv Ačkoliv byla éra Ašikaga poznamenána neustálými politickými intrikami, paradoxně se stala zlatým věkem japonské kultury. Pod patronátem šógunů, zejména Ašikagy Jošimicua, došlo k rozkvětu kultury Higašijama. V této době se formovaly základy tradičních japonských umění, jako je čajový obřad (čado), aranžování květin (ikebana) a divadlo Nó. Velký vliv měl zenový buddhismus, který se stal duchovním pilířem samurajské třídy a promítl se do strohé, leč vytříbené estetiky zahrad a chrámové architektury. Období válčících států (Sengoku džidai) Postupem času začala centrální moc šógunů slábnout, což vyvrcholilo ničivou válkou Ónin (1467–1477). Tento konflikt v podstatě zničil Kjóto a odstartoval chaotické období Sengoku, éru „válčících států“. Během tohoto století ztratili šógunové faktickou kontrolu nad zemí a stali se pouhými politickými loutkami v rukou mocnějších daimjóů (provinčních pánů). Autorita klanu Ašikaga se smrskla na hranice hlavního města, zatímco zbytek Japonska byl pohlcen nekončícími boji o území. Architektonické dědictví: Zlatý a Stříbrný pavilon Nejviditelnějším odkazem klanu zůstávají dva architektonické skvosty v Kjótu – Kinkakudži (Zlatý pavilon) a Ginkakudži (Stříbrný pavilon). Zlatý pavilon, nechaný postavit Jošimicuem, symbolizoval vrcholnou moc a bohatství klanu v jeho nejlepších letech. Naopak Stříbrný pavilon, vybudovaný jeho vnukem Jošimasou, odráží melancholii a duchovní hloubku pozdější éry, kdy se vládci upínali k umění, zatímco se jejich politický vliv nezadržitelně hroutil. Pád a odkaz rodu Konec nadvlády Ašikagů nebyl jen vojenskou porážkou, ale symbolem příchodu nového řádu. Když Oda Nobunaga v roce 1573 vyhnal Jošiakiho z Kjóta, skončila jedna z nejdelších dynastií v japonských dějinách. I když klan ztratil titul šógunů, jméno Ašikaga v historii přetrvalo jako synonymum pro éru, která definovala japonský smysl pro krásu a estetiku, čímž ovlivnila podobu japonské kultury až do dnešních dnů. Galerie Vojska klanu Ašikaga během obléhání Kameyaky v roce 1351.