Artemios Ikariúsidés: Štít Théb Artemios Ikariúsidés (486–432 př. n. l.) byl thébský hoplíta, který bojoval v řadách Boiótského spolku během peloponéské války. V roce 432 př. n. l. se účastnil bitvy u Eleónu, v níž padl během střetu s Athéňany. Artemios pocházel z vážené aristokratické rodiny, jejíž kořeny sahaly až k legendárním zakladatelům Théb. Jako mladý muž prošel přísným výcvikem v tamějších gymnasiích, kde se kladl důraz nejen na fyzickou sílu, ale i na hlubokou loajalitu k městskému státu. Traduje se, že do boje nosil bronzový štít s emblémem sfinx, symbolem thébské moudrosti a neúprosnosti, který se v jeho rodině dědil po generace. Před vypuknutím otevřeného konfliktu s Athénami působil Artemios jako diplomatický posel, snažící se upevnit vazby mezi městy Boiótského spolku. Jeho výřečnost a strategické uvažování z něj učinily klíčovou postavu při formování obranné linie proti rostoucí hegemonii Athén. Přestože upřednostňoval politická řešení, v okamžiku, kdy diplomacie selhala, neváhal stanout v první řadě falangy, připraven položit život za svobodu své domoviny. Osudná bitva u Eleónu byla jedním z prvních krvavých střetů, které předznamenaly dlouhotrvající a vyčerpávající peloponéskou válku. Artemios zde velel křídlu těžkooděnců, které čelilo náporu zkušených athénských epibatů. Podle dochovaných útržků tehdejších kronik bojoval udatně i poté, co byla jeho formace narušena, a svým příkladem dodával odvahu ostatním spolubojovníkům až do posledního dechu. Po jeho smrti byl Artemios uctíván jako místní hrdina. V Thébách mu byl vztyčen skromný kenotaf s nápisem vyzdvihujícím jeho odvahu a věrnost přísaze. Jeho postava se později stala inspirací pro mnohé antické tragédie, které tematizovaly střet mezi osobními ideály a krutou realitou války, čímž si zajistil své místo v kolektivní paměti starověkého světa.