Epirská armáda
Epirská armáda (řecky: Στρατό Ηπείρου, Stratós Epeírou) představovala jedno ze dvou hlavních polních uskupení pozemních sil Řeckého království v období po skončení řecké války za nezávislost. Tato armáda, která v roce 1836 čítala přibližně 9 000 mužů, vedla pod velením generála Charilaose Kolokotronise pozemní operace během osvobozování Kréty z područí Egypta v letech 1839–1840.
Historické souvislosti a formování Zatímco se mladé Řecké království snažilo stabilizovat své hranice, Epirská armáda se stala symbolem profesionálního růstu národních sil. Na rozdíl od dřívějších nepravidelných oddílů bojovníků (kleftů), které dominovaly válce za nezávislost, byla tato armáda organizována podle moderních evropských standardů. Výcvik pod taktovkou bavorských instruktorů a veteránů revoluce vytvořil disciplinovaný sbor, jehož prioritou byla ochrana severozápadních hranic a příprava na budoucí územní zisky v rámci ideologie „Velké myšlenky“ (Megali Idea). Tažení na Krétu a strategický význam Vyslaní Epirské armády na Krétu v roce 1839 bylo odvážným strategickým krokem, který měl využít oslabení osmanské moci v regionu v důsledku konfliktů s egyptským místodržícím Muhammadem Alím. Generál Kolokotronis, syn slavného vojevůdce Theodorose Kolokotronise, prokázal v těžkém terénu krétských hor mimořádné taktické schopnosti. Jeho vojska dokázala efektivně kombinovat klasické obléhací techniky s bleskovými přepady, což egyptskou posádku zaskočilo a donutilo k defenzivě. Logistické výzvy a morálka Úspěch operací v letech 1839–1840 však nebyl dán pouze odvahou vojáků, ale i schopností udržet zásobovací linie napříč Středozemním mořem, což byla pro tehdejší řecké námořnictvo náročná zkouška. Vojáci Epirské armády, často pocházející z chudých horských oblastí pevninského Řecka, vnímali krétské tažení jako svatou misi za sjednocení všech Řeků. Tato vysoká morálka byla klíčovým faktorem, který vyvažoval chronický nedostatek moderní dělostřelecké výzbroje a léků v polních lazaretech. Odkaz a rozpuštění jednotky Po skončení krétských operací byla Epirská armáda transformována v rámci širších vojenských reforem poloviny 19. století. Její veteráni se později stali jádrem důstojnického sboru, který formoval řeckou armádu v dalších konfliktech. Jméno „Epirská armáda“ zůstalo v řecké vojenské tradici synonymem pro houževnatost a schopnost operovat v odloučení od hlavních základen. Dodnes je generál Charilaos Kolokotronis uctíván jako postava, která dokázala vtisknout řeckému vojsku řád a moderní tvář bez ztráty revolučního ducha.