Armenchol Penyafort byl španělský royalistický voják, který sloužil pod velením generála Joaquína de la Pezuely během bolivijské války za nezávislost. V roce 1815 se zúčastnil bitvy u Vilumy na území dnešní Bolívie, která tehdy tvořila strategickou součást Horního Peru. Jako věrný stoupenec španělské koruny se Penyafort ocitl v epicentru jednoho z nejkrvavějších konfliktů v Latinské Americe. Pod Pezuelovým vedením se podílel na snahách potlačit povstalecké síly přicházející z Argentiny, které se pokoušely destabilizovat španělskou nadvládu v regionu. Jeho působení v královské armádě (Ejército Real del Perú) vyžadovalo nejen neochvějnou disciplínu, ale i schopnost přežít v náročných podmínkách andských velehor. Bitva u Vilumy, kde Penyafort bojoval, představovala pro royalisty triumfální moment. Díky Pezuelově precizní taktice a disciplíně vojáků se španělským silám podařilo drtivě porazit severní armádu Spojených provincií Río de la Plata. Toto vítězství dočasně upevnilo moc místokrálovství Peru nad hornoperuánským územím a na několik let zastavilo postup revolucionářů směrem k Limě. Život vojáka v Penyafortově postavení však nebyl jen o slavných vítězstvích, ale především o neustálém pohybu nehostinnou krajinou. Royalistické jednotky se musely potýkat s partyzánským stylem boje místních „republiquetas“ – malých povstaleckých skupin, které využívaly znalosti terénu k nečekaným přepadům zásobovacích linií. Pro muže jako Armenchol to znamenalo roky strávené v neustálé bdělosti, daleko od domovského Španělska. Po definitivním pádu španělské moci v Jižní Americe v polovině 20. let 19. století se osudy vojáků jako Penyafort často rozcházely. Zatímco někteří využili možnosti repatriace a vrátili se na Pyrenejský poloostrov, jiní se rozhodli v nově vznikajících republikách zůstat a asimilovat se. Ačkoliv o jeho pozdějším životě chybí přesné záznamy, jeho jméno zůstává pevně spjato s érou, kdy se v prachu andských cest rozhodovalo o budoucnosti celého kontinentu.