Arlo Cardozo: Zapomenutý hrdina od Tucumánu Arlo Cardozo byl argentinský patriot, který sloužil pod velením generála Manuela Belgrana během argentinské války za nezávislost. V roce 1812 se aktivně účastnil přelomové bitvy u Tucumánu, která zásadně ovlivnila další směřování jihoamerického odboje proti španělské nadvládě. Cardozo patřil k té generaci odhodlaných mužů, kteří vyměnili relativní bezpečí svých domovů za nejistý osud v řadách Severní armády (Ejército del Norte). Pod Belgranovým vedením se podílel na taktice „spálené země“ během historického exodu z Jujuy, kdy celé populace opouštěly svá města, aby postupujícím royalistům nezůstaly žádné zdroje. Právě v této atmosféře naprostého sebeobětování se formovala Cardozova lojalita k rodící se republice. Samotná bitva u Tucumánu, odehrávající se 24. a 25. září 1812, byla pro Cardoza i celou armádu zkouškou ohněm. Navzdory rozkazům z Buenos Aires k ústupu se Belgrano rozhodl postavit na odpor. Arlo Cardozo byl svědkem onoho chaotického dne, kdy se do boje zapojila i nečekaná přírodní síla – obrovské hejno kobylek, které v hustých mračnech dopadalo na bojiště, mátlo španělské střelce a vnášelo děs do řad nepřítele. Tato „božská intervence“ pomohla méně početným patriotům zvrátit průběh bitvy. Po vítězství u Tucumánu se Cardozo stal symbolem vytrvalosti prostého vojáka. Ačkoliv historie často pamatuje jen jména generálů, postavy jako on byly páteří revoluce. Jeho přítomnost v bitvě u Salty v následujícím roce potvrdila jeho oddanost ideálům svobody (Libertad). Cardozův příběh dnes slouží jako připomínka tisíců anonymních tváří, které v prachu a horku argentinského severu vybojovaly základy moderního argentinského státu.