Arkermos z Rodu (473–431 př. n. l.) byl rhodský admirál působící v 5. století př. n. l. Během Peloponneské války velel flotile známé jako „Odysseovi poutníci“. S těmito silami zahájil námořní útok na nechráněné, Spartou ovládané město Oreos na ostrově Euboia. Přestože disponoval početní převahou, jeho vojsko bylo překvapivě rozprášeno mnohem menší spartskou posádkou a on sám v bitvě padl. Galerie Arkermova smrt Strategický kontext a „Odysseovi poutníci“ Arkermos nebyl pouze vojenským velitelem, ale také uznávaným mořeplavcem, který proslul svou schopností manévrovat v nebezpečných vodách Egejského moře. Jeho flotila, nesoucí ambiciózní název „Odysseovi poutníci“, byla složena převážně z rychlých triér, které měly za úkol narušovat spartské zásobovací linie. Arkermos věřil, že dobytí města Oreos vytvoří klíčový opěrný bod pro Athéňany a jejich spojence na severu Euboie, čímž by prakticky odřízl přístup k chalkidským ložiskům mědi. Osudové podcenění u Oreos Samotné vylodění u Oreos bylo zpočátku považováno za rutinní operaci. Arkermos, opojený předchozími drobnými úspěchy na moři, předpokládal, že spartská posádka složená z veteránů a místních perioiků kapituluje při pohledu na blížící se les stěžňů. Historické prameny však naznačují, že Arkermos fatálně podcenil terén; bažinaté pobřeží v okolí města znemožnilo efektivní nasazení jeho těžkooděnců, což poskytlo Sparťanům příležitost k bleskovému protiútoku dříve, než stačili Rodští zformovat pevnou falanxu. Poslední odpor a smrt admirála Podle fragmentů dochovaných v dílech pozdějších kronikářů se Arkermos v nastalém chaosu odmítl stáhnout zpět na své lodě. S hrstkou svých nejvěrnějších mužů vytvořil kruhovou obranu přímo na písčité pláži. Boj trval několik hodin, dokud nebyl admirál zasažen spartským oštěpem. Jeho smrt znamenala okamžitý kolaps morálky zbytku flotily. Většina lodí „Odysseových poutníků“ zvedla kotvy a uprchla, přičemž na břehu zanechala stovky vojáků napospas spartským mečům. Odkaz a historická kontroverze Arkermos z Rodu zůstává v dějinách Peloponneské války rozporuplnou postavou. Zatímco rodští básníci ho oslavovali jako tragického hrdinu, který padl pro slávu svého ostrova, vojenští historici jej často uvádějí jako učebnicový příklad „pýchy předcházející pád“. Porážka u Oreos měla za následek dočasné oslabení rhodského vlivu v námořním svazu a upevnila spartskou dominanci nad strategickými body na Euboii, což ovlivnilo průběh válečných operací v následujícím desetiletí.