Arima Fusanari a soumrak samurajů Arima Fusanari byl japonský válečník, který sloužil v modernizované armádě knížectví Sacuma během pohnutých let války Bošin. V únoru 1868 se přímo účastnil dobytí hradu Ósaka, čímž napomohl k pádu klíčové bašty šógunátu Tokugawa v západním Japonsku a upevnil cestu k moci pro nové císařské síly. Fusanariho působení v armádě Sacumy nebylo náhodné. Toto knížectví se stalo hybnou silou modernizace, když po zkušenostech z bombardování Kagošimy britským námořnictvem pochopilo, že tradiční meč a čest již proti západním technologiím neobstojí. Arima tak nebyl jen klasickým samurajem v brnění, ale vojákem nového věku, vycvičeným v taktice západního stylu a vyzbrojeným moderními puškami, což bylo pro vítězství u Ósaky rozhodující. Samotný pád ósackého hradu představoval pro šógunát zdrcující symbolickou i strategickou porážku. Poté, co byl šógun Tokugawa Jošinobu nucen po prohrané bitvě u Taby a Jošida ustoupit, zanechal za sebou svou hlavní operační základnu. Fusanari a jeho spolubojovníci ze spojenectví Sacuma-Čóšú vtrhli do hradu, který kdysi symbolizoval nezpochybnitelnou autoritu rodu Tokugawa, a ukončili tak staletí jejich nadvlády nad regionem Kansai. Tento okamžik v dějinách nebyl pouze vojenským vítězstvím, ale začátkem hluboké transformace celého Japonska, známé jako reformy Meidži. Pro muže jako Arima Fusanari to znamenalo konec éry feudálního rozdělení a zrod jednotného národního státu. Přestože bojovali za návrat moci císaři, paradoxně tím odstartovali proces, který v následujících letech vedl k úplnému rozpuštění samurajské třídy, k níž sami patřili. Odkaz Arimy Fusanariho tak zůstává zapsán v kronikách jako příběh vojáka na rozhraní dvou světů. Jako člen sacumských jednotek stál u zrodu moderní japonské armády, která se brzy stala dominantní silou v Asii. Jeho účast na dobývání Ósaky zůstává jedním z klíčových střípků mozaiky, která tvoří přerod středověkého Japonska v průmyslovou velmoc konce 19. století.