Archestratos: Strateg v srdci chalkidického chaosu Archestratos byl athénským stratégem v období peloponneské války. Roku 432 př. n. l. byl vyslán v čele flotily 30 lodí a sboru 1 000 těžkooděnců (hoplitů), aby zasáhl proti makedonskému králi Perdikkovi II. Jeho mise však nabrala nečekaný směr, když byl odvolán k Potidaii, aby potlačil povstání této korintské kolonie. Namísto přímého útoku na opevněné město se nejprve soustředil na drcení makedonských jednotek v blízkém okolí. Později spojil své síly s vojskem Kallia II., což se ukázalo jako rozhodující krok vedoucí k vítězství v bitvě u Potidaie. Kontext výpravy a diplomatické napětí Vysvobození Archestrata z Athén nebylo pouhým vojenským tažením, ale reakcí na hroutící se mocenskou rovnováhu v Egejském moři. Athény se v té době pokoušely upevnit svůj vliv v oblasti Chalkidiki, což dráždilo nejen místní řecké obce, ale především makedonského krále Perdikku II. Ten byl mistrem politického lavírování, který neváhal porušit spojenectví s Athénami, jakmile vycítil příležitost k rozšíření vlastního území. Archestratos tak vstoupil do „vosího hnízda“, kde se diplomatické intriky střídaly s bleskovými vojenskými střety. Taktická dilemata u Potidaie Když Archestratos dorazil k břehům Chalkidiki, zjistil, že situace je mnohem vážnější, než předpokládali radní v Athénách. Potidaia nebyla jen vzpurným městem; byla symbolem širšího odporu podporovaného Korintem, úhlavním nepřítelem Athén. Archestratos musel projevit značnou operativní trpělivost. Namísto toho, aby své muže nechal vykrvácet pod hradbami Potidaie, zvolil strategii izolace nepřítele. Likvidací makedonských spojenců v zázemí připravil půdu pro hlavní úder, čímž demonstroval, že athénská škola válčení nespoléhá jen na hrubou sílu, ale i na logistické vyčerpání protivníka. Bitva u Potidaie a Kalliův příchod Rozhodující zlom nastal ve chvíli, kdy k oblasti dorazily posily pod vedením Kallia II. Spojení obou armád vytvořilo drtivou sílu, která se dokázala postavit nejen potidajským povstalcům, ale i korintským dobrovolníkům vedeným Aristeem. Archestratos hrál klíčovou roli v koordinaci pozemních a námořních sil, což umožnilo Athéňanům uzavřít město do neprodyšného obležení. Vítězství v následné bitvě sice přineslo Athénám dočasnou nadvládu, ale cena byla vysoká – padl v ní samotný Kallias a náklady na obléhání začaly nebezpečně vyprazdňovat athénskou pokladnici. Odkaz bitvy pro dějiny Peloponésu Archestratovo působení u Potidaie se stalo jedním z roznětek, které definitivně zapálily požár peloponneské války. Právě zde se střetly zájmy Athén a Korintu natolik přímočaře, že Sparta již nemohla dále zůstat stranou. Pro moderní historiky, jako byl Thúkýdidés, představoval tento konflikt učebnicový příklad toho, jak lokální vzpoura v odlehlé kolonii může díky řetězové reakci aliancí strhnout do propasti války celý tehdejší známý svět. Archestratos tak sice splnil svůj úkol, ale nevědomky tím pomohl otevřít kapitolu dějin, která nakonec vedla k pádu samotných Athén.