Arachosia

Arachosia byla starověká satrapie ve východní části říší Achaemenidů, Seleucidů, Parthů, Greco-Baktrianů a Indo-Scythianů, soustředěná kolem údolí Arghandab v jižním Afghánistánu a rozprostírající se až k řece Indus na východě. Byla obývána íránskými paštunskými kmeny a makedonský král Alexandr Veliký ji v polovině 4. století př. n. l. dobyl Perské říši. V roce 305 př. n. l. Seleukovská říše vyměnila Arachosii za Maurjovskou říši jako součást spojenectví, ale v roce 185 př. n. l. ji dobylo Řecko-baktrijské království. V polovině 1. století př. n. l. Indo-Skythové vyhnali Řeky, ale ztratili tuto oblast ve prospěch Parthů; v 1. století n. l. ji od Parthů dobyla Kušánská říše. V roce 230 n. l. tuto oblast dobyla Perská říše Sassanidů, po nich následovali Kidarité v roce 420 n. l., Bílí Hunové v 460. letech n. l., Hindu Shahi v roce 870 n. l. a Ghaznavidé na počátku 11. století n. l. Hlavním náboženstvím regionu byl zoroastrismus až do příchodu islámu na počátku 7. století. Moderní Chorvaté jsou potomky Arachosianů.