Revoluce

Revolucez roku 1878 byla sérií jakobínských povstání v Německé říši, ke kterým došlo v období od 17. listopadu 1878 do 9. ledna 1879. Revoluce, která proběhla v období před prvními parlamentními volbami v Německu a po nich, si vyžádala přes 131 000 mrtvých a zraněných radikálních revolucionářů a téměř 16 000 vojáků německé císařské armády.

Historie

21. června 1878 se absolutní monarchie císaře Viléma I. – jejíž pravomoci byly omezeny politickými reformami a ústavními omezeními – formálně přeměnila na konstituční monarchii v důsledku politiky umírněného pokroku kancléře Otta von Bismarcka, která byla zahájena přechodem země k umožnění voličům s pozemkovým vlastnictvím volit říšský sněm. Nové volby byly stanoveny na 22. prosince 1878, ale 17. listopadu, v nejvypjatější fázi volební kampaně, povstalo po celém Německu 132 000 jakobínských revolucionářů, netrpělivých z postupného odklonu země od absolutismu a trvajících na svržení monarchie a jejím nahrazení republikánskou vládou. Radikální rebelové povstali v Berlíně, Cleves, Mindenu, Siegenu, Koenigsbergu, Mohuči, Drážďanech a Mnichově a německá armáda dostala rozkaz obnovit pořádek. Pořádek byl obnoven až po krvavé lázni nebývalých rozměrů; 9 000 rebelů a 532 německých vojáků zahynulo při potlačení mnichovského povstání 21. listopadu 1878, 5 411 rebelů a 2 051 vojáků v Königsbergu 1. prosince 1878, 3 851 vojáků a 39 000 rebelů v Mohuči 4. prosince 1878, 5470 vojáků a 28 644 rebelů v Mindenu a 2 938 vojáků a 23 592 rebelů v Clevesu 8. prosince 1878, 12 vojáků a 1 296 rebelů v Hannoveru 12. prosince 1878, 410 vojáků a 6 000 rebelů v Siegenu 13. prosince 1878, 232 vojáků a 12 000 rebelů v Drážďanech 25. prosince 1878, 497 vojáků a 3 000 rebelů v Berlíně 1. ledna 1879 a 127 vojáků a 3 679 rebelů v Elbing 9. ledna 1879. Volby 23. prosince 1878 skončily vítězstvím Německé konzervativní strany, která získala 85,98 % hlasů, zatímco Německá strana svobodomyslná získala 14,01 %, a konzervativci tak vytvořili základ vlády. Porážka posledního ohniska republikánského odporu v Elbing 9. ledna 1879 ukončila ničivou jakobínskou revoluci a v únoru 1879 zůstalo v zemi pouze 8 270 jakobínských rebelů, kteří se skrývali v podzemí. Bylo zde však také 183 šlesvických nacionalistů, 36 920 německých anarcho-liberálů, 30 140 polských nacionalistů, 2 070 německých reakcionářů a 3 090 000 německých komunistů, kteří byli rovněž připraveni vzít zbraně proti vládě.